Spor o skleník Fata Morgana. Zatím 1:0 pro architekta

20.05. 15:27 | Autor: Marek Přibil

Architek Zdeněk Deyl u rozestavěného skleníku Fata Morgana.

Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 Lenka Eliášová zamítla v celém rozsahu žalobu pražské botanické zahrady proti autorizovanému architektovi Zdeňku Deylovi. Rozsudek je nepravomocný.

Rozřešení čtrnáct let vlekoucího se sporu kolem skleníku Fata Morgana Botanické zahrady hlavního města Praha v Troji je tudíž zatím ve hvězdách. Odvolá-li se zahrada, pak opět rozhodne odvolací senát pražského městského soudu: buď usnesením odvolání zamítne, nebo věc opět vrátí zpět či vynese vlastní rozsudek.

Zahrada se domáhá toho, aby jí Deyl vrátil 2,525 milionu korun, jež mu coby investor zaplatila na zálohách za práce na prováděcím projektu a autorském dozoru. Tvrdí totiž, že Deyl projekt neodevzdal a autorský dozor nevykonal. To se však důkazně nepotvrdilo. Ba se ukázal pravý opak: architekt závazky řádně a včas splnil. S požadovaným úrokem se dnes částka vyšplhala až na osm milionů. Ale v této při už nejde jen o peníze. Jde i o právo na spravedlivý proces garantované ústavou.

Jádro sváru

Pro pochopení složité kauzy vysvětleme, že střety mezi Deylem a botanickou zahradou se podle soudních spisů vyhrotily 17. listopadu 1999. Deyla tehdy písemně informoval odpovědný statik Jan Lávička, že firma dodavatele stavby Pavla Čížka svévolně porušila jeho autorský prováděcí projekt. Podstata problému spočívala v tom, že horní základový mantinel nezaložila stavební společnost do masivu skály, ale začala ho stavět jako most. Podle Lávičky tím ohrozila bezpečnost stavby s dopady na navýšení ceny. Deyl o zjištění ihned informoval tehdejšího ředitele zahrady Jiřího Haagera a Petra Švece, v té době prvního náměstka primátora Kasla. Požadoval okamžité řešení a zastavení prací.

Zahrada reagovala tak, že Deylovu dokumentaci označila za neúplnou a vadnou. S datem 2. prosince 1999 odstoupila od smlouvy. Následně Deylovi zabránila ve výkonu autorského dozoru a v květnu 2000 podala u soudu žalobu. V té se domáhá, jak bylo uvedeno, navrácení záloh ve výši 2,525 milionu.

Souběžně s těmito kroky uzavřela zahrada smlouvu s jiným dodavatelem dokumentace. Přesto pokračovala ve stavbě podle Deylova prováděcího projektu a na architekta začala útočit, třeba snahou o zrušení jeho autorizace na České komoře architektů. Deyl se bránil upozorněním, že jeho dokumentace je ve všech fázích chráněna autorským právem, k čemuž se zahrada i smluvně zavázala. Dále pokračoval žalobou na určení neplatnosti odstoupení od smlouvy s tím, že dodržel závazky dané smlouvou a že jeho dokumentace nevykazuje vady. Marně.

David versus Goliáš

Spor je, obrazně řečeno, bitvou Davida (fyzické osoby neboli Deyla) s Goliášem (botanickou zahradou, jež je příspěvkovou organizací hlavního města). Deyl tudíž nese nejen plnou tíži nákladů na právní zastoupení, nýbrž i celou tíži důkazního břemene, což ho stojí další peníze. Naproti tomu zahrada se může spoléhat na finance daňových poplatníků. V neúměrně vlekoucích se soudních sporech je tak Deyl ve zjevné nevýhodě. Dnes mu po dlouhých letech svitla naděje.

Soudkyně uložila zahradě uhradit Deylovi náklady právního zastoupení a dále uhradit státu náklady soudního řízení včetně nákladů na znalecký posudek a jeho doplněk od brněnského akademického architekta Jana Sapáka. Zamítavý rozsudek de facto i de jure potvrzuje, že Deyl odevzdal prováděcí projekt před 2. prosincem 1999, a to bez vad, a že vykonával autorský dozor do doby, než mu v tom zahrada zabránila. Ta navíc nezaplatila Deylovi vícepráce za 3,6 milionů korun, což rozhoduje Obvodní soudu pro Prahu 7.

Jestliže se dnešní nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 změní na pravomocný, bude rovněž významný pro soudní spor Deyla se zahradou o porušení autorského práva. Další spor v pořadí, související s Fatou Morganou, se totiž vleče u Městského soudu v Praze, a to již devátým rokem. Deyl se na botanické zahradě domáhá odškodnění za porušení svých autorských práv při výstavbě skleníku.

Proč je proces zásadní

Právě tyto tři sváry mezi Deylem a zahradou jsou sice takzvaným sporem architekta, ale mají i širší dopady. Existuje stále málo pravomocných rozsudků, které by jako judikáty napomáhaly soudům v orientaci v problematice autorských práv a jejich ochraně. V činnosti investorů totiž stále jako by převládal názor, že po zaplacení díla architekta mohou s projektem zacházet bez vědomí a souhlasu tvůrce a nemusí nic platit. K tomu zřejmě došlo i v souvislosti se skleníkem Fata Morgana. Deylovy procesy jsou tak v tomto směru zásadní. Navrhl totiž ve své době unikátní expoziční skleník, o který již ve fázi projektových prací projevila zájem Fordova nadace se sídlem v New Yorku, jež unikátní architektonická díla vyhledává.

Faktem však je, že české soudy v této problematice nemají jasno. Dosavadní vývoj tak spíše naznačuje, že Deylův spor bude možná trvat další léta s koncem v nedohlednu. Pravomocných rozsudků se možná dočkají až jeho dědicové, neboť pouze oni se mohou stát jeho nástupci v autorském právu, které je jinak nepřevoditelné (a soudních sporech o ně). Kolik takových pří je, zjistit nelze. Statistiky se o tom nevedou.

Foto: archiv

Autor: Marek Přibil