Slováci si poprvé zvolili, co chtěli

26.06. 00:00 | Autor:

Za velkou louží se říká: vítěz den před volbami a den po volbách působí jako dva různí lidé. Na Slovensku to může platit také. Šéf strany Smer Róbert Fico před volbami tvrdě kritizoval dosavadní reformy, ale bude v nich možná v pohodě pokračovat. Znáte to - včera mobilizace, zítra pakt. Nejdřív ale tento rozhněvaný mladý muž musí sestavit vládu. A to se může zamotat.

O co vlastně šlo ve slovenských volbách? Mnozí domácí experti tvrdí, že to bylo referendum, v němž voliči řekli rázné „nie“ reformám.
Realita je složitější.

Ve volbách 1998 a 2002 visel nad Slovenskem Damoklův meč. Kdyby byl vládl Vladimír Mečiar, Slováci by se nedostali do EU a NATO. Živořili by kdesi na okraji kontinentu. Bylo to tedy jakési hlasování o Mečiarovi nebo cestě na Západ. Teď už ovšem Slovensko v EU a NATO je. Nad voliči žádná hrozba nevisela a mohli předvést, co sami chtějí. Ukázali, že každý chce něco jiného.

Slovensko má šest parlamentních stran, které definují spíše jejich vůdci než programy. O nově slepené vládě tedy rozhodnou nejvíce osobní vztahy mezi partajními šéfy. Proto také předvolební kampaň proběhla podstatně mírněji než u nás. Rivalové vzbuzovali dojmem, že si nikdo k nikomu nechce zavřít cestu.

Jedno ukázalo slovenské hlasování jasně: poprvé nevyhrál Mečiar. Dosud notoricky vítězil ve všech volbách vyjma prezidentských. Letos skončil pod deseti procenty a s patnácti poslanci. Zdá se, že jev zvaný „mečiarismus“ na Slovensku definitivně skončil. Dobrá zpráva. Otázka je, zda ho nevystřídá „ficismus“, neboť kritici považují vítěze voleb za Mečiara mladší generace. Sám šéf HZDS však ještě neskončil. Většina koaličních kombinací s ním počítá. Dokonce i poražený premiér Mikuláš Dzurinda se snaží získat jeho přízeň. Pokud by přesvědčil maďarskou koalici (SMK), křesťanské demokraty (KDH) i Mečiara (HZDS), aby se s Ficem v žádném případě nespojovali, karta se obrátí a vládu sestaví nakonec on.

Kdokoli ale vytáhne Mečiara do koalice, bude muset vyřešit otázku, kam s ním. Slábnoucí muž silné ruky je totiž dnes na Západě diplomaticky stejně nepřijatelný jako dříve. Zda nastal čas k odstavení Mečiara v jeho straně, to se teprve ukáže. Další roky v opozici ji pohřbí a bez vůdce HZDS hrozí rozpad. Mečiar se potřebuje za každou cenu dostat do některé z vysokých funkcí.

Dzurinda skončil s SDKÚ druhý, ale zisk osmnácti procent je obrovský úspěch. Vyhrál hlavně v Bratislavě. Ani tam voliči sice příliš nevěřili, že na dokončení reforem potřebuje „už jen pár měsíců“ (po osmi letech u vesla), berou ho ale jako rozumnou alternativu. Achillovou patou slovenského premiéra však nebyly reformy, nýbrž korupce.

Pokud sestaví vládu Fico, bude mít Slovensko premiéra, který těsně před pádem totality vstoupil do komunistické strany a zajímal se o práci v StB. Slavná je jeho věta, že listopadu 1989 si nevšiml, neboť byl na zahraniční stáži. Jeho kariéristické postoje se pak projevovaly ve Straně demokratické levice (SDL, reformovaní komunisté). Když tam neuspěl v boji o vedení, založil Smer. Nyní si vytváří jánošíkovskou image obhájce chudých a metly boháčů, ač se jeho strana hemží úspěšnými podnikateli a on sám vozí potomka bourákem do soukromé školy. Jisté je, že při sestavování vlády se bude těšit podpoře prezidenta Ivana Gašparoviče, který právě jemu vděčí za své zvolení a kdysi ho učil na právnické fakultě.

Skvělá zpráva, kterou můžeme Slovensku tiše závidět: do parlamentu se tam tentokrát nedostali komunisté. Moc jim nechybělo a jejich předseda Jozef Ševc (zeť arcikomunisty Vasila Biľaka) si stěžoval, že odliv přízně zavinil Ficův Smer. Komunistům nepomohlo ani to, že mezi kandidáty zařadili muslima. Mimochodem, po volbách jim telefonovala arabská televize al-Džazíra, jež si ověřovala informaci, podle které komunisté zvítězili a budou sestavovat vládu...

Reformy? Slovensko má dávno rovnou daň devatenáct procent, změnilo systém důchodů a zdravotnictví, proti korupci zavedlo agenty-provokatéry. Ani dobrý hospodářský růst ovšem sám o sobě peněženky neplní. Nepopulární je vysoká daň z přidané hodnoty na vše od knih po potraviny. Kritizovány jsou poplatky ve zdravotnictví. Odváží se však Fico reformy vygumovat? Předvolební Fico určitě. Povolební stěží.

Autor: Daniel Raus