Sláva maratonci Marcelovi

14.08. 00:00 | Autor: Ondřej Štindl

Češi se ve světě neztratí, to je dobré si připomínat. Například Marcel Rimel z Ostravy srdnatě hájil barvy vlasti v Londýně, kde se účastnil soutěže v masturbaci a vybojoval tam skvělé druhé místo. Podle iDNES měl dokonce navíc: zastavil, když si myslel, že už vyhrál, a měl v tu chvíli, jak říká, dost sil, aby pokračoval ještě půl hodiny. Leč přehlédl jednu důležitou věc, prvenství mu proto uniklo - sportovní tragédie. Nevadí. Nesen vlnou nadšení Marcel dokonce vyslovil smělou hypotézu: Příští rok by masturbační maraton mohl být ryze český. Zběžné studium zpráv z domácí politické scény navíc může vést k domněnce, že taková soutěž - pravda, oficiálně nevyhlášena - již probíhá.

No nic. Ve vlasteneckém nadšení bychom ovšem neměli opomíjet globální význam masturbačního maratonu. Byla to akce prestižní, neodehrávala se někde ve sklepě pod pornokinem, ale v elegantním fotografickém ateliéru, zaznamenávala ji televizní stanice Channel 4, která si vždy dává záležet, aby měla prst na tepu doby. Maraton pochopitelně provázely obligátní řeči o nutnosti „bořit tabu“. Toho je jistě v zájmu dalšího rozkvětu západní civilizace zapotřebí. Masturbace je totiž ve veřejném životě stigmatizována, málo se o ní mluví, lidé se ji stydí předvádět veřejně (alespoň většinou). Přitom ji - pokrytci jedni - provozují.

A všechno, co lidé provozují, by měli provozovat před zraky jiných, to přece dá rozum. Vždyť je to tak sobecké, nechávat si masturbaci pro sebe. Z téhle významné součásti sexuální hygieny se kvůli tomu v obecném povědomí stává činnost jaksi pokoutní, která jako by byla znakem selhání - je vnímána jako východisko z nouze, příznak osamělosti, nenaplněnosti, touhy, která nemá možnost se vybít nějak jinak. Tohohle balastu je třeba se zbavit a uznat masturbaci výsady, jež jí právem náležejí. Je to přece ta všestranně nejohleduplnější forma sexu. Člověk při ní nevystavuje ani sebe ani někoho druhého rizikům, jež intenzivní mezilidský kontakt většinou přináší. A o život bez rizika, o ten tady jde.

Navíc partnera může plnohodnotně nahradit publikum, jež pak v televizi porovnává, kdo ze soutěžících vroucněji a vůbec krásněji miluje sám sebe. Pokud se vztahy mezi lidmi chápou jako prostředek, jímž má člověk naplnit jakési svoje potřeby, nemá smysl se rozhlížet někde moc daleko - ideální partner je na dosah. A je to jediný partner, který je nás doopravdy hoden. Nebojme se s tou láskou vyjít na veřejnost. Vedeni Marcelovým příkladem se naučme podávat maratonské výkony. Možná nám přitom svět spadne na hlavu, ale třeba budeme mít štěstí a - majíce plné ruce práce - si toho ani nevšimneme.

Autor: Ondřej Štindl