Schwarzenbergův kult

07.01. 17:53 | Autor: Marek Přibil

Ministr zahraničí a kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg.

Překvapilo mě a pravda i zmátlo, kolik známých lidí, špiček ve své branži, podporuje prezidentského kandidáta TOP 09. Jak mnoho osobností, nejčastěji z řad umělců, pěstuje kult Karla Schwarzenberga.

Nepočítám-li režiséra daní, církevních restitucí a všeho, co se na nás dnes a denně valí, co se nás citelně dotýká - tedy známého frontmana Miroslava Kalouska, stačí pro ilustraci uvést nepatrný výčet: Jan Hřebejk, Bolek Polívka, Miloš Forman, Ivan Klíma, Ivan Král, Dan Bárta, David Černý, Tereza Brodská, Zdeněk Zelenka.

Přitom jakkoli žijeme v zemi, kde je užívání šlechtických titulů už od roku 1918 protizákonné, jedněm imponuje, že je ministr šlechtic, zatímco ostatní jsou potomci nevolníků (Jiří Menzel). "Vždyť jeho praděd přece u Lipska porazil v Bitvě národů Napoleona," připomíná zase Jaroslav Hutka, jenž "volí Karla, protože už nechce být hlupákem za evropskými humny." A v myslích těch druhých vyvolává zase Schwarzenbergova pomoc československým disidentům i dnes představu, že je důstojným strážcem a dědicem odkazu Václava Havla.

Strážce odkazu

Zde se lze nicméně ptát, je-li opravdu vhodným strážcem "pravdoláskařství" (které glorifikuje Schwarzenbergův fanda Zdeněk Svěrák), člověk, jemuž málokdo rozumí, muž, jenž při sebemenší příležitosti (i v televizi) usne, a hlavně politik, který již vystřídal několik partají (vždyť se stal nejprve senátorem za ODA, nato ministrem za zelené, nyní je pravicovým politikem)?

A jistý problém lze samozřejmě shledat i ve výkladu samotného Havlova odkazu, neboť je možno jej interpretovat i z úhlu pohledu, že svojí morální autoritou zaštítil dramatik budování toho, co dnes pejorativně nazýváme mafiánským kapitalismem, jakkoli proti takovému systému na druhou stranu bývalý prezident verbálně bojoval.

Podobně jako proti němu bojují mnozí z výše uvedených tvůrců Schwarzenbergova kultu. Ti, kteří se dnes (což je dobře) nebojí otevřeně vystupovat proti korupci - nešvaru, který s sebou Klausovsko-Zemanovský systém přinesl a jehož nejviditelnějším a nejhorším symbolem jsou pro většinu národa právě ty vlády, ve kterých Schwarzenberg seděl a sedí (v čemž shledávám jistý paradox).

Politické kroky

Více důležité než tyto úvahy, než sympatie či antipatie, jsou ale ministrovy skutečné politické kroky. Připomeňme ty nejviditelnější z poslední doby.

Příklad první: Předsednictvo TOP 09 se ostře ohradilo proti amnestii, již v novoročním projevu vyhlásil Václav Klaus, a odmítá nést odpovědnost za její důsledky. Problém však je, že podle ústavy odpovídá za vyhlášenou amnestii vláda jako celek - tedy i ministři topky.

Příklad druhý: Schwarzenberg je teď viditelný zejména na poli energetiky. V rozhovoru pro rakouský magazín Profil potvrdil, že Česko trvá na dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Ano, na jednu stranu je chvályhodné, jak ministr hájí české zájmy, na stranu druhou je zarážející, že ten samý politik spustil právní bitvu o dostavbu elektrárny a zapříčinil obvinění z porušení zákona o veřejných zakázkách. Když totiž v Paříži v říjnu informoval o vyřazení francouzské společnosti Areva z tohoto historicky nejdražšího českého tendru, verdikt oznámil ještě předtím, než se ho Areva od společnosti ČEZ dozvěděla oficiálně, a dokonce ještě dříve, než domácí energetický gigant učinil náležité formální rozhodnutí. To je problém a mohl by vést až k mezinárodní arbitráži.

Kalkul?

Neboť ústavu jistě Schwarzenberg zná, první uvedený příklad tak nastoluje otázku, zdali se nechce jen zalíbit veřejnosti, když shledal, že většina občanů amnestii odmítá.

Druhý příklad zase otevírá téma, hájí-li ministr skutečně tak nepodplatitelně české zájmy, to jest zájmy nás všech, jak nás ubezpečuje na jeho webu část české inteligence, anebo zda spíš "kope" pouze a jen v zájmu těch, kterými byl do svých funkcí "nainstalován" za odměnu - za to, že jim díky svému kultu vyhrál volby...

Foto: ČTK

Autor: Marek Přibil