Šance na nehybnost

20.11. 18:25 | Autor: Martin Hekrdla

Píše se v novinách (vlastně ve všech), že se sociální demokracie v krajích "objala s komunisty" (skoro všude, s výjimkou krajů Libereckého, Pardubického a Jihomoravského). Naproti tomu není příliš zaostřováno na Karlovarsko, kde naopak mezi KSČM (těsnou vítězkou) a ČSSD (druhou v pořadí) zuří - lze-li to tak říci - bratrovražedný boj. Možná by se měla zapojit (pozor, žert!) tamní ruská většina, aby rozčísla, která z obou levic je hejtmanovatější.

V popředí zato jsou studentské protesty proti posazení komunistky Vítězslavy Baborové na post jihočeské krajské radní pro školství; není pochyb, že tento hrdinný boj 23 let od pádu "říše zla" proti návratu komunistických učebnic (nebo čeho) se napojí na hnutí liberálních myslí v Hradci Králové a v Olomouci. Tam totiž komunisté mají tytéž posty, budou asi psát učební osnovy (nebo co) a ředitele gymnázií posílat do jáchymovských dolů (nebo kam). Nemluvě o vření na Zlínsku, jehož občané mají své neblahé zkušenosti s městem Gottwaldovem, ba i se samotným Gottwaldem.

Thriller v novinách a v číslech

Až po desáté hodině večerní měly by se prodávat noviny, v nichž statečný investigativec (Petr Horký, zpravodaj deníku E15) líčí, jak se vypravil navštívit prvního komunistického hejtmana Oldřicha Bubeníčka do sídla KSČM v Ústí nad Labem. Sice se prý bavil představou, že uvidí "živý exemplář kovaného komunisty",ale zároveň se také "trochu bál, jako se člověk bojí vstupu na území nepřítele". Na tomto místě napínavého thrilleru by každá chytrá televize pustila reklamu. Matko rozsviť a postav na kafe! A pak přichází rozuzlení: "Bubeníček mě trochu zklamal. Byl totiž celkem přátelský a o komunismu se moc bavit nechtěl." Uf! Matko zhasni, jdeme do postýlky!

Tahle reportáž a mnohé podobné bezděčně ukazují riziko prohloubení propasti mezi pravicově orientovanou "misionářskou" produkcí většiny redakčních skanzenů a jejich lidského kapitálu na jedné straně a reálnou (sebe)reflexí české společností na straně druhé. Češi se nezabývají "kovaností" komunistických bodů, tezí a desater; jen 11 procent říjnových voličů KSČM - uvádí průzkum STEM pro deník Právo - se vůbec nějak v krajských volbách zajímalo o celostátní program a ideologii strany. Zato 64 procent volilo na protest proti poměrům a jiným stranám.

Je to ještě horší (nebo lepší): 57 procent dotázaných Čechů je spokojeno s výsledkem krajských voleb a 59 procent se raduje, že se celkovým vítězem stala ČSSD. Fakt, že tímtéž je potěšeno ještě víc Pražanů (61 procent), nepochybně znamená, že se nám v této zemi mění politická geografie. Navíc 55 procentům obyvatel hlavního města (56 procentům všech Čechů) nevadí, že druhou nejúspěšnější stranou se stali komunisté. A přicházejí nové generace, aby změnily i politickou demografii: úspěch KSČM neznepokojuje už ani většinu občanů mladších 29 let (54 procent).

Tři oříšky

I když - dle rady Winstona Churchilla - budeme věřit jenom těm průzkumům, které jsme si sami zfalšovali, zřetelné posuny ve společenském vědomí v naznačeném směru zcela jistě probíhají. Pak je ovšem třeba vyřešit tři hlavní problémy (a upozornit na to skutečné novinářské investigativce). Zaprvé, přetrvávající manipulovatelnost nejen mladých lidí, kteří kvůli komunistce Baborové staví staronového hejtmana Jiřího Zimolu (ČSSD) dokonce před otázku, zda už studentská revolta - tak to řekl on-line deníku TÝDEN.CZ - neznamená "popření demokratického výsledku voleb", jenž "zavání nerespektováním ústavního pořádku v zemi". Manipulovat lze snadno každého, kdo je mobilizován "proti" něčemu a nikoli především "za" něco. Orwellovské "minuty nenávisti" směrují náhodný dav k cíli mnohem účinněji nežli utopie, ne-li reálné vize či projekty.

Zadruhé, máme zde stále problém váhání sociálních demokratů, jak spojenectví s komunisty optimálně "uchopit". Co je v jižních Čechách hájeno jako nedílná součást demokratického ústavního pořádku, v Karlovarském kraji a v ústech tamního předsedy ČSSD Jakuba Pánika zní takto: "Osobně mám pocit, že ještě nenastala doba, kdy KSČM může mít moc. Partnerem být může, ale moc by mít neměla." Čehý - hot! Podle toto, jak se vyspíme a co o nás zrovna řekli v televizi.

Třetí problém je největší: "zavedené" strany jsou - úplně všechny - právem veřejností považovány za pragmatický výtah k moci a majetkům. To je důvod, proč nás všichni ti partajníci - a nejen trochu - zklamávají. Chovají se často přátelsky, ale liberálové nechtějí mluvit o liberalismu. Konzervativci pak ani o konzervách s bůčkovou pomazánkou. Sociální demokraté mluví někdy mnoho, ale o ničem. Proč by pak chtěli komunisté najednou mluvit o komunismu, jenž je už nejméně půl století vůbec nezajímá? A tak jsou konečně zvolna začleňováni - a problémy jsou vlastně už jenom dva. Kdo převezme jejich kontejner na protestní hlasy? A kde je vůbec jaká šance na změnu?

Foto: ČTK

Autor: Martin Hekrdla