Příliš mnoho uší příliš mnoho slyší

22.05. 00:00 | Autor: Martin Fendrych

Policejní odposlechy: nasazuje se jich u nás více než deset tisíc ročně, nahráváno může být až půl milionu telefonujících a záznamy hovorů co chvíli prosáknou do médií. Špiclovaní lidé se zveřejnění svých telefonátů děsí, zbytek hoří zvědavostí. A "uši" vesele vytékají dál.

Momentálně běží dvě kauzy. Mluvčí pražského vrchního státního zastupitelství Irena Zadražilová podala trestní oznámení na novináře České televize za jejich aktivitu v kauze konkursního soudce Berky. Podle ní "odvysílali odposlechy v úmyslu způsobit jinému škodu".

Škodit měli právě Zadražilové, v nahrávkách se mluvilo i o oslavě jejích narozenin, kam byli pozváni "členové skupiny kolem soudce Berky". Potrefená mimo jiné žádá, aby novináři prozradili, kdo jim nahrávky poskytl. Směšné.

Zadražilová se cítí poškozena, protože ji ČT spojila s Berkou. Jenže novináři ČT (Jiří Hynek, Zuzana Tvarůžková, Petr Posolda) zjevně nechtěli škodit, nýbrž informovali diváky, jaké máme soudce, jaké mafie u nás fungují, s kým se stýkají lidé z justice. Pokud by byli odsouzeni, nelze v této zemi mluvit o svobodě slova.

Druhý případ, kauza Zdeňka Kořistky, se liší. Prý ho chtěli uplatit lidé blízcí předsedovi ODS Mirku Topolánkovi. Policie je proto odposlouchávala, jenže korupci neprokázala. Na oplátku ODS zažalovala Kořistku o deset milionů korun v občanském sporu. A soudkyně Helena Nebesářová, která žalobu rozhoduje, chce nahrávky slyšet, sama posoudit, jestli se Kořistku někdo pokoušel uplatit.

Odposlechy soud povoluje v trestních kauzách. Takže by neměly být použity v občanském sporu. Občanský soudní řád však připouští všechny důkazy, které pomohou věc objasnit. Nebesářová tedy má právo je použít, což modrou stranu zjevně děsí. Že by věděla, co policie nahrála? Advokát ODS Petr Toman obeslal média, ať odposlechy, které už zřejmě unikly ven, netisknou, že je to nezákonné.

Jenže má smůlu. Pokud novináři záznamy hovorů lidí z ODS dostanou, sami posoudí, jestli je zveřejnit, nebo ne. Nemají jednat v zájmu Tomana, ODS, Topolánka nebo Kořistky, ale v zájmu veřejném. Není jejich problém, že kriminalisté nahrávky pouštějí do světa.

Z obou případů plyne: policie odposlouchává jak divá, ale není s to nahrávky uhlídat. Měla by jejich počet řádově omezit a lépe je střežit. Jestli to neumí, ať neodposlouchává. Věřme, že Topolánek zjedná nápravu, pokud volby vyhraje. Bude mít s odposlechy téměř osobní zkušenost...

Autor: Martin Fendrych