Předčasné volby, prosím!

25.06. 18:49 | Autor: Martin Hekrdla

Miloš Zeman v zásadě splnil, co předem avizoval nebo se proslýchalo. Dal stopku vládě Petra Nečase a rovněž - byť formálně, nikoli s konečnou platností - "stojedničkové" pravicové koalici Miroslavy Němcové. Nebo jinak a stručněji řečeno: dal stopku Miroslavu Kalouskovi. Zařídil to tím, že jmenoval premiérem bývalého ministra financí Jiřího Rusnoka, který má do čtrnácti dnů sestavit "vládu odborníků" coby prý "jedinou cestu", jak vyvolat předčasné volby. Konec pravicového vládnutí v Česku, expertní vládní tým a účast lidu na tvorbě nové státní politiky - toť očekávatelný mix vskutku zemanovských perspektiv. Všechny tři prvky jeho koktejlu jsou velmi populární.

Ta sladká břečka ovšem nemusí být bez "zažívacích" problémů, otravy z nadměrné konzumace a následné vleklé kocoviny. Především jde o zásah silného, přímo voleného prezidenta do ústavních zvyklostí. Takovou zvyklostí například je, že vlády - včetně vlád takzvaných úřednických, překlenovacích, provizorních a expertních - mají politický mandát. To znamená, že nejsou jen konfrontovány s vůlí parlamentních - ve sněmovně zastoupených - politických stran, ale samotný nápad na podobné exkluzivní vlády je aktem stranických sekretariátů a grémií.

Předchozí prezidenti, Havel i Klaus, pouze potvrdili "udržovací" - někdy zcela nepochopitelně populární - vlády do předčasných voleb (kabinety Tošovského 1997-1998, jehož iniciaci musel Havel zatloukat jako vyslýchaný kasař, a vládu Fischerovu 2009-2010, která Klausovi ovšem v zásadě nevadila, jen když "falešný a prázdný Topol" zmizel ze scény). Zatím každý prezident i se skřípěním zubů jmenoval vládu upletenou "politickými dealy" - Havel menšinovou vládu Miloše Zemana (1998-2002) na základě opoziční smlouvy, Klaus vládu Stanislava Grosse po Špidlově pádu (2004) a kabinet Jiřího Paroubka (2005) po pádu Grossově (obě na "dosavadním politickém půdorysu). Ušmudlaných 101 mandátů, s nimiž teď hauzíruje Miroslava Němcová, tehdy nevadilo.

Časy se mění. Nejen v oblasti meteorologické (zrovna zase leje jako z konve) a hydrologické (ty zatracené povodně), ale i v ekonomice (globální krize a stagnace), v parlamentních demokraciích (nedůvěra v zavedené partaje), v působnosti práva trestního ("kriminalizace" dosavadních "normálních" politických obyčejů) a ve stálosti práva ústavního (proměna ústavních zvyklostí). Nic z toho nepadá na nás shůry, nýbrž líhne se z reálného života. V situaci, kdy policie a - postaru řečeno - prokurátoři řádí těsně vedle kanceláří vysokých politiků a jsou pod palbou těchže politiků i médií, zní skoro logicky Zemanovo suché sdělení: vláda odborníků je nejlepší garancí toho, že se podaří dotáhnout do konce vyšetřování politických a hospodářských skandálů. Rusnok asi neměl říkat, že se hlásí "ke službě vlasti, mimo jiné jako důstojník v záloze české armády". Jeho kabinet teď nenazvou jinak než Rusnokova, potažmo Zemanova junta.

Co se dá dělat? Čas oponou trhnul a změněn svět. A dnešní sto jeden podpis prostě nemá tu váhu, jakou kdysi - dosti neoprávněně - míval. Vyjádřil to pěkně místopředseda ČSSD Michal Hašek na tiskové konferenci po Zemanově úterním vystoupení: po všech trpkých zkušenostech s ODS a hledáním podpory pro pravicové vlády skrze "pozitivní či negativní motivace", po všech těch přeběhlících, vydírání, korupci a "dealech" jako normě české politiky není vůbec jasné, na jakém základě jsou podpisy v klíčovém zákonodárném sboru slepovány. Zkrátka a dobře, jsou nevěrohodné. Je to "mediální fraška parlamentní většiny".

Česko je na přelomu, protože se skutečně - pravil v úterý šéf ČSSD Bohuslav Sobotka - ocitlo ve "třech slepých uličkách". První slepou uličkou je pokračování - řekněme to rovnou - Kalouskovy vlády. Druhá slepá ulička je levicová vláda (byť ve formě expertní) na politickém půdorysu dosavadní sněmovny (do níž se Zeman pokoušel Sobotku namočit, aby jej zkompromitoval). A třetí slepou uličkou byla by Zemanova "vláda odborníků", kdyby se ve Strakovce - z jakéhokoli důvodu - zabetonovala. Největší fraškou parlamentní většiny byl by Rusnokův kabinet, který by se opíral nikoli o lid, ale o LIDEM Karolíny Peake. O stranu bez jakékoli legitimity, o stranu v čele s političkou, s níž se Miloš Zeman tak dlouho odmítal vůbec setkat, aby se s ní nakonec sešel třikrát...

Předčasné volby, prosím!

Foto: archiv

Autor: Martin Hekrdla