Právo bránit se policii silou

15.05. 00:00 | Autor: Martin Fendrych

Máme právo bránit se policii třeba i ručně, jestliže porušuje zákon, překročuje své pravomoci?

Tuhle otázku ochránci zákona uslyší neradi. Jenže případů, jako bylo policejní bití demonstrující Kateřiny Jacques na Prvního máje, existuje více. Policie občas bezdůvodně kontroluje, zatýká, užívá "donucovacích prostředků", tedy bije nás, vyhrožuje nám a ponižuje nás. Pak se začne vyšetřovat, jestli měla právo tak jednat, ale vůbec se neřeší, jestli my máme právo hned na místě se bránit nejen slovně, ale i fyzicky, silou odpovídající útoku.

Podle zákona o policii je "každý povinen uposlechnout výzvy zakročujícího policisty" (§ 9). Když tedy vidím, že ozbrojenec bije ženu, která nic neprovedla, že do ní řeže jako pomatený, a jeho kolegové mi brání jí pomoci, mám "uposlechnout"? Když mě napadne policajt za to, že pokojně demonstruji, nebo strážník za to, že se ho na něco zeptám a pak odmítnu ukázat občanský průlaz (případ Václava Šrouba, viz TÝDEN č. 14/06), nesmím se bránit? Nesmysl.

Podle Ústavy a Listiny základních práv a svobod se smím postavit na odpor KAŽDÉMU, kdo porušuje mou osobní svobodu, nedotknutelnost, soukromí a další práva. Mohu využít paragraf 13 trestního zákona o nutné obraně. Česká praxe bývá jiná: jakmile se nezákonně jednající policii bráním, hned "útočím na veřejného činitele" (§ 155 trestního zákona). Tak soudkyně pro Prahu 1 Šárka Šantorová odsoudila v roce 2002 ekonoma Petra G. právě za útok na veřejného činitele, ač mu ten skutek neprokázala. Tvrdila, že i kdyby policisté překročili své kompetence, nic by to neměnilo na tom, že byl napaden veřejný činitel. Měl uniformu a "bylo zjevné, že se jedná o policistu". Podle ní má policajt v akci vždycky pravdu.

Plete se. Jde o to, jestli je zásah policisty oprávněný, nebo ne. Pokud mě napadne nezákonně, přestává být veřejným činitelem, stává se z něho prostý občan a já sebe nebo jiné, které decimuje, mohu bránit. Obrana nesmí být "zjevně nepřiměřená způsobu útoku" (§ 13 trestního zákona). Snažit se nenechat bít Kateřinu Jacques bylo v pořádku, policisté nemohli mít právo ji mlátit.

Jak se tedy policii bránit? Když je to nutné, i silou, ručně. Ideální je její brutální kousky natočit a mít po ruce hodnověrné svědky. Jinak platí jako dříve: pravdu má uniforma. A vůbec nejlepší je bránit se policajtům překračujícím pravomoci před volbami...

Autor: Martin Fendrych