Politická přestřelka: kdo zneužívá střelce?

23.03. 08:00 | Autor: Martin Valeš

Ministr vnitra Claude Guéant si na místě zásahu užil mediální pozornosti, která mu podle zákona nepřísluší. Ale mohl oznámit dobré zprávy.

Ještě ani drama v Toulouse neskončilo, oběti byly sotva pohřbeny, a kampaň před prezidentskými volbami zase začala nabírat otáčky. Masakry se staly tématem číslo jedna, navzdory rádoby účastným proklamacím kandidátů a jejich týmů. "My jsme zdrženliví, ale podívejte se, jak nehorázná jsou vyjádření našich oponentů," dají se shrnout reakce z prakticky každého směru. Na pohřbu zabitých vojáků ovšem byli všichni přední kandidáti a volební štáby nijak prohlášeními nešetří. Z obrazovek a titulních stran se nesmí zmizet.

I když nemají žádnou státní funkci nebo v lepším případě zasedají v parlamentu, kandidáti pociťují tlak kampaně - přece nemohou takovou mediální událost přenechat samotnému Nicolasi Sarkozymu, který má tu výhodu, že prezidentem momentálně je.

Zaštiťovat se ale jménem republiky, jako si to dovolil socialistický kandidát François Hollande, už se jeví trochu přehnané. "Chtěl jsem tam být ve jménu republiky shromážděné v tomto okamžiku rozjímání a pocty těmto zavražděnými vojákům. Však to byla moje odpovědnost, ne coby kandidáta, ale coby politického činitele," snažil se vysvětlit, proč moc dlouho netrval jeho slib v době smutku zastavit kampaň. Takové volební preference (podle všech průzkumů bude Hollande příštím prezidentem) prý člověka zavazují. Podobně slíbil kampaň přerušit i Sarkozy, ale ten si může dovolit slib dodržet, z televize tak jako tak nezmizí, ba možná naopak.

Prezidentští kandidáti na pohřbu zavražděných vojáků: zleva François Hollande, Nicolas Dupont-Aignan, François Bayrou, Marine Le Penová a Eva Jolyová. Prezident Nicolas Sarkozy byl samozřejmě vepředu, ale své rivaly neopomněl pozdravit.

Budiž, ať tedy politici-kandidáti vyjadřují účast, soustrast, podporu. S návštěvou prezidenta Sarkozyho snad mladík Aaron, těžce postřelený v oné židovské škole, také souhlasil. Ale zatímco kandidáti a jejich strany svorně tvrdí, jak je třeba zachovat respekt a důstojnost a nebouřit mediální vody, bouří je právě tím, že z bouření obviňují své rivaly. Pokud jsem skutečně pokorný, mám zapotřebí v takové situaci každého chytat za slovo a ohrazovat se vůči jeho projevům? Ať už je myslí upřímně nebo jakkoli jinak.

Kupříkladu jenom na oficiálním webu UMP najdete přinejmenším deset textů s názvy à la "Michèle Tabarotová oznamuje své hluboké rozhořčení nad výroky socialistického poslance Jeana-Jacquese Urvoase", o něco méně u socialistů. A to jsem radši ani nezkoumal další stránky, blogy, facebooky ani twittery.

Čemu nebo komu politici a straničtí funkcionáři pomůžou, když se ukážou na pohřbu, x-krát vyjádří na stranickém webu i v médiích? Život to nikomu nevrátí a preventivní účinky to taky zrovna mít nebude.

Oko za oko

"Toto drama posiluje naši naprostou rozhodnost pokračovat v boji všemi prostředky proti teroristické hrozbě, jakož i proti všem formám fundamentalismu, jejichž nebezpečí naneštěstí někteří ze Socialistické strany a u Zelených často popírají," lamentoval pro web pravicového deníku Le Figaro předseda vládnoucí strany UMP, Jean-François Copé. "Byl jsem velmi šokován pokusy využít tuto tragédii."

Nicolas Sarkozy může předvolební kampaň kvůli neštěstí zastavit a stejně z obrazovek nezmizí. Reakce od socialistů: "V interview na Figaro.fr Jean-François Copé usoudil, že je třeba upřednostnit polemiku a invektivy spíš než zdrženlivost. Politováníhodné výroky v kontextu zármutku, v němž by naším pravidlem společného chování měly být respekt a důstojnost."

Sarkozyho polustranička Valérie Rosso-Debordová je pro jistotu adresnější: "Zatímco je národ zarmoucen a každý rozvažuje potřebu národní jednoty tváří v tvář těmto událostem, kandidáti François Hollande a Marine Le Penová se pokoušejí toto drama využívat ke svému politickému zisku." Samozřejmě sklízí vlnu odmítavých reakcí.

A zdaleka nejde jen o dva nejsilnější tábory, jejichž kandidáti se podle všeho utkají ve druhém kole. Zelená kandidátka Eva Jolyová, sama bývalá soudkyně, zase poukazuje na ministra vnitra Clauda Guéanta, kterak zneužívá svoje postavení - že dirigoval zásah proti obklíčenému střelci. Takhle slízl smetanu, když národu a světu oznamoval úspěch i dramatické okolnosti akce, přitom to přísluší představitelům justiční policie.

Le Penová z krajně pravicové Národní fronty (FN) zase vedle oprášení návrhu na referendum o obnovení trestu smrti zamířila do středu i hodně doleva s nařčením, že "všichni, kde se pokusili politicky profitovat na těchto vraždách, jsou diskvalifikováni". Středový kandidát François Bayrou jí odpovídá, že se sama snaží "surfovat na situaci".

Volební a politické využívání tragédie odsuzují, pokud možno patřičně nahlas, i kandidáti Nathalie Arthaudová (Dělnický boj) a Philippe Poutou (Nová antikapitalistická strana). Pravdu mají výjimečně úplně všichni...

Foto: Tomáš Nosil, Profimedia

Autor: Martin Valeš