Policejní divadlo ničí demokracii

Demokratický systém v České republice stojí před nejvážnějším ohrožením své podstaty. A toto ohrožení paradoxně vyplulo na povrch v souvislosti s největším policejním zátahem v novodobých dějinách. Právě tento zátah je nebezpečím pro všechny, kteří považují demokracii za zatím nejlepší objevený systém správy státu. Obávám se, že právě teď čelíme ničivému útoku, který, pokud jej neodrazíme, bude na mnoho dalších let znamenat konec svobody, konec politiky. A pravděpodobně stojíme před hrozbou nástupu diktatury.

Vím, že jsou to silná slova, ale zkusme se podívat na fakta:

1)                 Policie a státní zastupitelství svolají na 400 specializovaných policistů a vtrhnou na Úřad vlády, prohledají desítky domovů a firem.

2)                 V poutech skončí vrchní ředitelka kabinetu premiéra, tři exposlanci, dva generálové a člen představenstva rady Českých drah.

3)                 Policie oznámí, že toto jsou vedlejší produkty rozsáhlého sledování trvajícího více než rok a že zabavila desítky kilogramů zlata a 120 až 150 milionů korun.

4)                 Zatýkání a prohlídky musely proběhnout najednou a právě teď, protože hrozilo, že jeden z podezřelých uteče za hranice.

Národ sedí u televizních obrazovek a ani nedutá. Většině Čechů se rozbuší srdce a v duchu zatleskají těm odvážným policistům, kteří se nebáli zasáhnout až u předsedy vlády. Ten za několik dní podává demisi. Vypadá to jako strhující závěr hollywoodského velkofilmu o vítězství dobra nad zlem. Dva odvážní muži - šéf protimafiánské policie Robert Šlachta a olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan - nesklonili hlavy a v zemi konečně začal tvrdý boj s proradnými politiky, co všechno stejně ukradnou a hlavně s kmotry, kteří si nakradli miliardy. To přece všichni tak nějak obecně víme, že Roman Janoušek, Ivo Rittig a Tomáš Hrdlička jsou kmotři. Oni jsou ztělesněním toho zla a po dlouhých letech si na ně někdo troufnul. Konečně!

Film končí, lidé tleskají a hrdinové se zapisují do učebnic. Takhle se píše scénář, aby zapůsobil na diváka. A v tom je celá ta policejní akce podobná. Byla to totiž bezprecedentní manipulace, provedená podle osvědčeného scénáře. Ale se spravedlností to nic společného nemělo. Ti dva odvážní nejsou hrdiny, jsou tím zlem. Jen si to zatím málokdo chce připustit, málokdo to chce slyšet.

Shrňme si další fakta:

1)                 Hrdlička není obviněn, ani u něj nebyla domovní prohlídka.

2)                 Janoušek se v klidu vrátil od moře a sám nabízí policii, že s ní promluví. Není obviněn.

3)                 Rittig je pravděpodobně v Monaku a není obviněn.

4)                 Komu patří zlato a stovky milionů? To policie tají. Ano má právo to tajit, ale proč nám tedy vůbec říkala, že je zabavila? Protože je to efektní. Nic víc.

5)                 Jana Nagyová je obviněna, že nechala vojenskou rozvědkou sledovat manželku premiéra. To je bezpochyby trestný čin hodný trestu. Je obviněna a sedí ve vazbě.

6)                 Generálové vojenské rozvědky jsou obviněni, že zneužili pravomoc tím, že nechali sledovat manželku premiéra. To je opět bezpochyby špatně a jsou hodni trestu. Jsou obviněni a jeden sedí ve vazbě.

7)                 Člen představenstva Českých drah je obviněn, že dohazoval trafiky třem exposlancům spolu s Janou Nagyovou. Je obviněn a ve vazbě.

8)                 Tři exposlanci jsou obviněni, že vzali úplatek, tedy přesněji řečeno, za to, že se vzdali mandátu poslance, získali posty ve státních firmách. Diskutabilní forma úplatku, ale klidně nechme to na soudu, nechť řekne, zda úplatkem toto je, či není. Jsou obviněni a sedí ve vazbě.

Toto byly do pátečního večera, jediný konkrétní výsledek celé akce. A k dosažení toho bylo použito lží, polopravd, divadelních triků a demonstrace síly. Ptáte se kde a jak?

Bylo skutečně nutné nasadit 400 policistů, beranidlo, kukly a pouta? Jeden z podezřelých se prý chystal utéct, tvrdil Šlachta a Ištván. Měl to být Boček. Ale ouha, stačilo pár dotazů a toto tvrzení se ukázalo jako bohapustá lež. Boček skutečně odlétal do Španělska. Na jakési školení taekwoonda. Měl na to řádně vypsanou a svým nadřízeným v Českých drahách podepsanou dovolenku. A světe div se, už od dubna. Pokud to policisté nevěděli, jsou tupci, pokud to věděli, pak jen lhali...

Jana Nagyová skutečně udělala něco, co je šílené. Pravděpodobně žárlila, protože o jejím vztahu k Nečasovi se šušká leccos a zaúkolovala Vojenskou zpravodajskou službu. To je překročení pravomoci. Ale viděl jsem, jak ji vedli k výslechu. Spoutanou ne pouty, ale jakýmsi "medvědem" tedy širokým opaskem s pouty, kdy ji zezadu drží policista jako hora. Přesně jako když policie zatýká sériového vraha, který ještě před chvilkou střílel samopalem. Jenže v těch poutech byla asi vinna, ale pořád jen úřednice, která nestřílí, nevraždí. Vtrhli k ní, hodiny jí vyslýchali v ostravské služebně a pak ji strčili do vazby. Jen nechutné divadlo. Důvod k tomu nebyl žádný.

A s těmi divadelními kousky se dá pokračovat dál a dál. A pokud trochu přemýšlíte, musí vás napadat stejná otázka jako mě. Proč? Jaký to má důvod? A když se doberete stejné odpovědi, pak vám naskočí husí kůže. To divadlo je totiž záměr. To divadlo plní totiž svoji roli. Má vyvolat dojem hrdinů bojujících proti korupci. A má zamaskovat, že po vice než roce sledování a odposlechů to, kvůli čemu celá akce začala, nemáme. A tak prostě sehrajeme divadlo, vyvoláme strach a budeme čekat na to, až některý ten gauner, o které původně šlo, konečně udělá chybu.

A právě na to nesmíme naletět. Vím, že se dá říct prostý argument. Všichni jsou to zloději a je jedno, jak je dopadneme. A většina s ním bude souhlasit. Jenomže tak to být nemůže. Protože není možné, aby o tom, kdo je, či není gauner, rozhodovala společenská poptávka. O tom má rozhodnout soud. Soud, který je nezávislý nejen na politicích, ale i policii, či právě té společenské poptávce.

Ať už si myslíme o politicích třeba to nejhorší, máme vždy ve svých rukách šanci s tím něco dělat. A tím něčím jsou volby. Jak mi řekl jeden můj kolega. "Politici, i když budou sebehorší, tak nás maximálně okradou, zemi přivedou ke krachu, ale to je tak všechno. Ale když nám bude vládnout nevolená policie a státní zástupci, tak nás nejdřív budou ovládat strachem a když to nepomůže, budou nás odposlouchávat a zavírat. A to je mnohem horší. Protože je už pak v žádných volbách nevyměníme. Je už zase může svrhnout jen další převrat." A přesně tak to je. A my na počátku takového nebezpečí stojíme. Lidová touha po spravedlnosti nesmí určovat, co se bude dít. Kriminalizace kohokoliv nemůže být výsledkem společenské objednávky a populistického chování státních zástupců. Hlavním heslem nemůže být boj proti korupci, ale právní stát, kde právo platí pro všechny stejně.

Kdyby policie v klidu déle než rok a půl vyšetřovala, a poté zatkla, obvinila a dostala před soud třeba samotného premiéra i vládu a ti byli odsouzeni, pak by se těžko dalo cokoliv namítnout. Jenomže tady policie rok a půl sleduje, pak udělá manévry, v cele však neskončí velké ryby, ale jen výsledky "vedlejších produktů".

A v atmosféře strachu a za podpory veřejného mínění podněcovaného právě těmi divadelními triky se ze státních zástupců a policie stávají ti, kteří pomalu přebírají moc. Nikoliv volbami, ale strachem na straně jedné a veřejnou poptávkou na straně druhé. Tady si půjčím devět let starý text soudce Aleše Pejchala, který to z českých soudců dotáhl asi nejdále. Nyní je soudcem u soudu pro mezinárodní lidská práva ve Štrasburku. "Nelze přistoupit k myšlence, že tuto plně svobodnou kontrolu činnosti člena zákonodárného sboru ve vztahu k výkonu jeho mandátu bude provádět na místo voliče jiná složka státní moci, výkonná, prostřednictvím policie či státního zastupitelství, anebo soudy (vyjma pravomoci Ústavního soudu posuzovat ústavnost obecných zákonů). Tyto složky státní moci musí pouze zajistit, aby výkon tohoto mandátu byl plně svobodný, aby člen zákonodárného sboru nebyl vydírán, nebyla omezována jeho osobní svoboda a podobně," píše Pejchal.

Akce státních zástupců a prtimafiánských policistů je bohužel pokusem o politický převrat směřující proti současnému, sice ne dokonalému, ale stále demokratickému systému. Jeho důsledkem je změna české politiky, jen je otázka, kterým směrem. Doposud o směřování našeho státu rozhodovali volení politici a nikoliv "státní zástupci" a policisté, jak se děje teď. Můžeme nadávat, že politici jednají spatně, že někteří z nich kradou a jiní lžou, ale prozatím se žádná jiná forma vlády neukázala lepší.

Čtěte dále

další zprávy