Petr Robejšek: Airbus a politická ekonomie

11.02. 12:00 | Autor: Petr Robejšek

Jim McNerney, výkonný ředitel Boeingu, je spokojen se světem: loni v posledním čtvrtletí jeho firma zdvojnásobila zisk. Koncern vyrábí všechno možné, ale na civilních letadlech vydělal nejvíce. Jak je možné, že Airbus, evropský konkurent Boeingu, ukončil rok 2006 se ztrátou několika set milionů eur? Obě firmy mají skoro stejný počet zaměstnanců: Boeing padesát pět tisíc a Airbus o dva tisíce více. Oběma producentům letadel komplikují život spasitelé přírody, náročné letecké společnosti, ziskuchtiví majitelé ropných polí a teroristická hrozba. Tak v čem je rozdíl?

Návštěvníci Hamburku mohou několikrát týdně sledovat, jak na podnikovém letišti Airbusu přistává monstrózní břichaté letadlo. Spolkne část trupu macatého civilního airbusu a odletí do Toulouse. Až tam z Británie dorazí křídla, smontují celé letadlo. Ekonomický nesmysl? Ne, politický kompromis, pokus o rovnováhu nákladů a zisků v rámci evropského technologického projektu. Náhle je rozdíl mezi firmami zřejmý. Boeing podléhá především zákonům ekonomie. Pro Airbus platí ekonomie politická: musí stavět letadla a ještě zvládat nejednotnou Evropu.

Díky výživnému humusu evropských politických kompromisů nebývale bují i chyby managementu. Bezprostřední příčinou krize Airbusu byly příliš sebevědomé sliby francouzsko-německého vedení. Výsledek? Firma nedodržela dodací lhůty u nejprestižnějšího modelu A 380. Když ale odbyt letadel stagnuje, zdražuje se jejich výroba. šetřit se dá nejsnáze na pracovních nákladech, proto v Airbusu přijde minimálně deset tisíc lidí o práci. Až potud ekonomika.

Odpověď na otázku, kde a kolik lidí ztratí práci, je však doménou politiků. Německý spolušéf Airbusu Thomas Enders věří, že po zveřejnění sanačního plánu Airbusu „budou všichni stejně nešťastní“ – doufá v rovnoměrné rozdělení ztrát pracovních míst. Jenže z Londýna již pohrozil státní sekretář lord Drayson „hospodářskými represáliemi“, budou-li ohroženy britské pobočky Airbusu. Německý ministr hospodářství Michael Glos je konkrétnější. Pokud se Airbus nezavděčí Berlínu, mohlo by Německo přestat objednávat zbraně u EADS, mateřské společnosti Airbusu. A Francie? Paříž prý chce krizi využít k dalšímu oslabení německé pozice v Airbusu.

Evropská jednota končí tam, kde jde o pracovní příležitosti a národní prestiž. Airbus měl být symbolem síly, jednoty a moci kontinentu. Nyní je spíše mementem evropské rozháranosti.

Autor: Petr Robejšek