Na sociálních sítích se vzedmula vlna protestu proti Miloši Zemanovi. Heslo dne zní: "Není to náš prezident!" Karin Veselá Fuentesová, původem z Kuby, má však svou hlavu.
"Tomu se říká demokracie?" šermuje slovy. "Jedinec není spokojený s volbou většiny, a tak se píšou petice a podávají žaloby... Osobně proti knížeti nic nemám, ale z těch jeho příznivců, kteří mají diktátorské chování, je mi nanic. A běda, jakmile by sis jen dovolil přemýšlet o tom, že bys mohl volit někoho jiného. Většina mých kolegů dokonce musí tajit svou volbu, aby se nedostali s dotyčnými do křížku. Lidi, vzpamatujte se!"
Latinskoamerický temperament měl u mladých děvčat vždy svůj půvab. Ale fakt je, že s vyostřenou prezidentskou kampaní jsem u svých přátel sledoval více než reflexi dění na Facebooku názory na soudobou roli médií, byť jsem si samozřejmě vědom, že tyto dva "nástroje" se dnes vzájemně ovlivňují. Převažovaly dva postřehy:
Zaprvé: Rozhlas, televize, noviny, kdysi považované snad za veřejnou službu, za nositele vyvážených a nezávislých informací, jsou dnes zcela uzpůsobeny vydělávání peněz. Zadruhé: Diferenciace médií podle toho, jakého prezidentského kandidáta podporují, učinila z nich stranické plátky a Zeman má naprostou pravdu, říká-li, že neseriózní jsou média, jejichž šéfredaktoři vyzvou k podpoře jakéhokoli prezidentského kandidáta, a to i v případě, kdyby vyzývali k podpoře jeho osoby.
Mediální analytik Karel Hvížďala v reakci na Zemanova slova upozornil, že na takovém postupu médií není nic zvláštního. Poukázal na skutečnost, že v angloamerickém světě je jev zvaný "endorsement" - výslovná podpora kandidátovi, zcela běžný. Rovněž komentátor MF DNES Michal Musil uvedl ilustrativní příklad, když jmenoval americký deník The New York Times; ten ve speciální sekci sděluje, že od roku 1960 před volbami vždy podpořil kandidáta demokratů na prezidenta.
Mají pravdu. Jenomže Spojené státy jsou za velkou louží a mají zcela odlišné dějiny než Česká republika, kde se občanům po desetiletí přikazovalo, jak mají volit, kde jedním z ústředních hesel předlistopadového režimu, jež se obyvatelstvu hluboce zakořenilo v podvědomí, bylo: "Kdo nejde s námi, jde proti nám."
Podpora jednotlivých kandidátů po vzoru angloamerického světa, "která měla v Česku v případě Karla Schwarzenberga", jak poznamenal jeden můj známý, "charakter propagandy - hysterické publicistické agitky, jež ze Zemana bohužel smyla všechny hříchy a učinila z něj paradoxně Jánošíka", se tak nemusí českému tisku, který na ni přistoupil (výjimky byly), vůbec vyplatit, neboť očima čtenářů může jeho důvěryhodnost klesnout k bodu nula.
Takový názor zastává třeba analytik Petr Žantovský. Podle něj už teď nikdo nemůže vzít do ruky tyhle noviny a říct si, že si v nich přečte nějakou nestrannou informaci. "Svým způsobem se ti pánové v denících zasloužili o velký krok ke konci české žurnalistiky," míní.
U lidí, kteří se považují za inteligentní čtenáře novin a s nimiž jsem o této problematice hovořil, takový názor převládá, i když jsou mezi nimi rovněž podporovatelé Schwarzenberga. "Vyostřené emoce mám doma, nepotřebuju je v kavárně, kde čtu denní tisk," konstatuje jeden z nich.
A v tom lze, myslím si, spatřovat první velkou "výhru" budoucí hlavy státu, jež novináře, jak známo, nemá dlouhodobě zrovna v lásce. Zeman se jim ostatně cynicky vysmál, když s nadhledem prohlásil, že mu média plány nepřekazila, ale naopak mu pomohla, byť nechtěně, když z 90 procent podporovala Karla Schwarzenberga s takovou vervou, až se k nim voliči otočili zády a dali hlas jemu.
V brzké době možná uvidíte, jak z oken ministerstva zdravotnictví letí muž. Naštvaní zaměstnanci kvůli němu nedostali odměny a to...
Jakou literaturu nabídnout pubescentům? O nich! Vytvoř postavy školáků, kluků i holek, pěkně vyváženě, ne jako u Foglara, typy...
Ačkoliv se Institut plánování a rozvoje nachází ve stavu klinické smrti a dokonalého rozvratu, zřídil si Sekci vnějších vztahů.
I já měla těžké úterý. Když přestal na celé dvě hodiny fungovat ten slavný vyhledavač, nastalo všeobecné zmatení.
Společnost ČEZ chce prodat svoje byty na sídlišti v pražské Písnici. Víme, kdo na tom zkouší vydělat.
Vítězem letošního 27. ročníku soutěže výtvarných umělců Ceny Jindřicha Chalupeckého byl vyhlášen Matyáš Chochola.
Nikdy nepište nic na sociální sítě okolo třetí hodiny ráno, prohlásil budoucí americký prezident Donald Trump, když se jej v...
Někteří ministři sociální demokracie to s přátelstvím myslí fakt vážně. Víme kteří.
... chci se starat sám o sebe. Až se objeví politik, který veřejně řekne právě tohle, vzbudí zaslouženou pozornost. A zasloužil...
Když vám smutný subtilní klučík začne v žižkovské kavárně tichým hlasem vyprávět, jak bojuje v první linii po boku YPG proti...
Nevíme, kdo je pan Petr Kostka (tedy: víme, nositelem toho jména je známý český herec, v tomto případě však půjde o jeho...
Američtí výzkumníci sestavili žebříček nájemníků v Oválné pracovně podle inteligence. Neuvěříte, jak to dopadlo.
Akademické nakladatelství Oxford University Press, které vydává mimo jiné zásadní slovník Oxford English Dictionary, každý rok...
Většinou činíme čistě racionální rozhodnutí. Odmala jsme totiž velmi důsledně vychováváni na principech transakční ekonomiky,...
O tom, že se bratři Josef a Karel Čapkové věnovali ve své tvorbě – každý po svém – také dětem, se dobře ví. Velkorysá výstava...
Republikánský kandidát Donald Trump na rozdíl od své demokratické rivalky dokázal přesvědčit voliče, že může znamenat pro...
Donald Trump dokázal zdánlivě nemožné. Porážkou Hillary Clintonové překvapil všechny: politické analytiky, sázkaře, Clintonovou,...
Co přinese nástup Donalda Trumpa do nejdůležitější funkce na planetě a jak se to dotkne našeho života? Od vysoce postavených...
Donald Trump to dokázal. Sprosťákovi kritizovanému celým civilizovaným světem se podařilo ovládnout důležité nerozhodnuté státy a...
Je to trend? Nomince na ceny Evropské filmové akademie, kterým se přezdívá evropští Oscaři, ovládly individuální příběhy...