Oči procházejí žaludkem

23.03. 14:45 | Autor: Martin Hekrdla

Zleva: předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek a předák Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jaroslav Zavadil na tiskové konferenci 23. března.

Vlastně má Petr Nečas pravdu, že bylo dvouhodinovým - tak přímo to řekl - "divadýlkem" páteční jednání tripartity, které odboráři opustili. Žádný velký výkon. Hrát divadlo dvě hodiny je lehčí nežli šmízově přehrávat sociální dialog skoro celé dva roky, jak činí Nečasova vláda. Je konec, opona. A bez děkovačky.

Očima Martina Hekrdly. Premiér také uhodl, že odporoučení se odborářských lídrů zapadá do harmonogramu protiakcí zdola, které vyvrcholí 21. dubna na Václavském náměstí. Odborové konfederaci (ČMKOS) i asociaci (ASO) začal totiž ujíždět vlak, když se nedávno ujaly veřejných srocení takřka neidentifikovatelné subjekty jako Holešovská výzva a Národní rada hnutí a iniciativ. Odbory jsou zkušenými aranžéry davů a jistě vnesou řád do dosavadního neřádu, jejž mají sklon zneužívat i různí - neřádi.

V době, kdy litr tuctového benzinu koštuje 37 korun a jeden pán drží už hladovku na protest proti nespravedlivé exekuci, není času nazbyt. Když škrty jedou na plné obrátky, obě sazby DPH poskočí o procento výš, důchodci budou fakticky devalorizováni a dosavadních 9 procent úředně chudých se zřejmě aspoň zdvojnásobí, organizovaný vzdor je nejpoptávanějším zbožím. A jestliže ani experti dnes nezapřou, že vedle drahé ropy dusí ekonomiku sama vláda, nemůže nebýt u konce dialog s těmi, kteří ve Strakovce vedou jen vlastní monology a jako by si ucpávali uši cupaninou.

Zatím odborům štěstí moc nepřálo. "Já věřím, že Česká republika zažije velice horký podzim," řekl loni v září šéf ASO Bohumír Dufek. Dusno bylo, ale velice, ale opravdu velice horký podzim nenastal. Také proto byl předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil v té době - jako obvykle - opatrnější; poznamenal jen, že vláda by si "zasloužila podstatně větší demonstrace a větší odpor".

Proč v Česku bývá ticho po pěšině i v situacích, kdy Francouzi po Paříži shánějí materiál na barikády? Tak se občas ptají zahraniční televizní štáby na pustém Václavském náměstí. Pokud se vůbec nechají přesvědčit, že v Praze se přece jen něco semele, přijíždějí s nedůvěrou; je to jako vylákat psa z pece suchou kůrkou. Vzpomínám, jak se nad hloučkem Čechů protestujících proti americkému radaru (70 procent bylo přitom podle průzkumů proti) redaktorka italské televize RAI rozplakala.

Šéfodborář Zavadil tenhle český problém počátkem ledna v televizi vysvětlil na konkrétním příkladu vládních "reforem". A řekl to od plic: Za prvé, "není dobrá informovanost" o dopadech vládní politiky. Což byl elegantní útok na domácí média. Za druhé, "českej a moravskej člověk je umírněnej a není honem hr do všech razantních protestů". Povzdech nad mentalitou národa zformovaného dějinami k orientaci na přežití jako prioritě. A za třetí, "až skutečně dopadnou všechny ty věci na naše občany, tak potom předpokládám, že se bude měnit situace".

Už je to tady. Sociologové asi řeknou, že jde o "ekonomický redukcionismus", o přízemní zdůrazňování materiálních podmínek coby zdroje kritického myšlení i pohonu sociálních hnutí. Ale odboráři vědí své. Když zahájili kampaň Otevřete oči, otevřeli je jen ti, jichž se dopady týkaly (decimovaní státní zaměstnanci).

Oči se holt otvírají jen z pádných důvodů. A docela stejně jako ta láska - byť dozajista také jen metaforicky - procházejí žaludkem.

Foto: ČTK , archiv

Autor: Martin Hekrdla