O tom, jak se poněmčit

15.05. 00:00 | Autor:

Víte, kdo složil Ódu na radost, co objevil Otto Hahn, k čemu došlo 20. července 1944 a jaké shromáždění se konalo v roce 1848 ve Frankfurtu? Jestli na toto krupobití otázek neznáte odpověď, tak jste na tom stejně jako nemálo rodilých Němců a většina cizinců, kteří tam žijí. Ale asi byste nedostali německé občanství; alespoň podle přání spolkových zemí Hessensko a BádenskoWürttembersko. Německo se chystá adepty občanství školit a zkoušet.

Dosud to bylo v pohodě: dokonce ani malý škraloup v trestním rejstříku nevadil a po osmi letech pobytu si člověk vyzvedl občanský průkaz. Teď vane ostřejší vítr. Kancléřka Angela Merkelová prohlásila: "Kdo se chce stát občanem této země, musí se k ní vědomě přihlásit." Před deseti dny schválili ministři vnitra spolkových zemí pravidla, kterým se budoucí Němec musí podřídit. Test se stovkou záludných otázek sice nebude, ale "poněmčit se" nezvládne každý. Dříve se úřady ptaly pouze ústavní policie, teď se budou ptát i uchazače samého: Má kontakty na extremistické organizace? Co ví o demokracii a právním státu? Vědomosti o Německu budou adepti občanství získávat v kursech, na které si musejí připlácet. A bude se zkoušet. "Určitě nepostačí si kursy prostě odsedět," řekl bavorský ministr vnitra Beckstein. A kdo se bude integraci vzpírat, musí počítat s tím, že nedostane část státních finančních podpor.

Na první pohled jde opravdu jen o (často předstíranou) loajalitu občanů vůči hostitelské zemi. Fanatiky kursy jistě nepřesvědčí, vlažné ale možná zviklají a nevědoucí snad inspirují, aby zemi, v níž žijí, věnovali trochu více pozornosti a příchylnosti. Ale hlavně: Němci nepotřebují pod Lorelei enklávy z Tisíce a jedné noci, ze kterých se někdy střílí, jindy házejí bomby. Nežádoucí jsou však i lhostejní, kteří prostě jen netáhnou za jeden provaz, či dokonce ruší společné snažení většiny. Jak hospodářsky přituhuje, klesá v Evropě ochota snášet ostrůvky nekompatibilních civilizací. Stále více států trvá na tom, aby se přistěhovalci přizpůsobili. Ostré švýcarské předpisy zažili již naši emigranti z osmašedesátého; dnes zvyšuje laťky i Francie, Nizozemsko, Velká Britanie a nyní i superliberální Německo. Je konec s přitroublou tolerancí vůči komukoli a čemukoli. Národní stát hraje stále důležitější politickou roli; v globální konkurenci se však prosadí pouze jako jednotný kolektiv. Aby národy ve světě obstály, musejí držet pohromadě. My také.

Autor: Petr Robejsek