O Špačkovi a mohamedánech

13.02. 00:00 | Autor:

Ladislav Špaček mě minulé pondělí pobavil tak, že jsem v redakci špačkoval nejméně tři hodiny, až mě kolegové museli uklidňovat. Jak fascinující: muž, jenž kdysi v roli mluvčího prezidenta Havla proslul neslušným chováním vůči novinářům, vyzval na stránkách MF Dnes ke slušnosti vůči muslimům.

Zajisté by ovšem nebylo spravedlivé zesměšňovat Špačkem všechny evropské a americké politiky a intelektuály, kteří odmítají proslulé karikatury proroka Mohameda. Nebylo by dokonce ani nutné se oním světoznámým odborníkem na slušnost zabývat, kdyby se jeden z jeho argumentů nedal označit za typický pro celou euroamerickou smířlivou frontu. Onen postulát zní: chceme harmonickou globální multikulturní společnost, nesmíme muslimy zbytečně urážet.

Věru pozoruhodný nesmysl. Radikální islamisté přece o žádnou multikulturní selanku nestojí, ať už někdo Proroka karikuje, nebo nikoli. Svoboda slova jako hodnota jim vůbec nic neříká: jedinou svobodu, kterou by dali jinak smýšlejícím, je pouze svoboda přijmout bez jakýchkoli pochybností jejich doktrínu. Urážet jiná náboženství, publikovat protižidovské či protikřesťanské karikatury oni mohou, my ovšem zveřejnit kresby proroka Mohameda nesmíme. Že je naše civilizace hnusná a konzumní, oni říkat mohou. Že v jejich světě jsou ženy často považovány za nižšího tvora a bity, my říkat a kritizovat nesmíme: když tak učinil holandský režisér Theo van Gogh, zastřelili ho a navrch prořízli hrdlo a bodli. Mimochodem - kde v té době řečnil o slušnosti Ladislav Špaček?

Islamisté se snaží prosadit víceméně globálně svůj věroučný systém. Kdo nejde s nimi, jde proti nim. Lze se přitom naléhavě obávat, že tito radikálové nejsou žádnou deviací od hlavního islámského proudu, ale pouze jeho hlasitými mluvčími. I novinové rozhovory s různými „normálními muslimy“ (provedené, zdůrazňuji, před válkou o karikatury) začínají vágním odsouzením násilí a končí tím, že terorismus se vlastně někdy dá pochopit a že by bylo hezké, kdyby islám zvítězil na celém světě. Určitě není možné generalizovat a pohlížet s podezřením na každého muslima, nelze ale také zavírat oči před realitou.

Jen ten, kdo toleruje druhé, má právo nárokovat si toleranci i pro sebe. Spor o kresby Mohamedovy potvrdil, že značná část muslimského světa bohužel není s tímto pravidlem srozuměna.

Autor: Michal Musil