Nepřizpůsobit se Bobošíkové

22.08. 10:25 | Autor: Marek Přibil

Politická strana Jany Bobošíkové Suverenita zveřejnila před několika málo dny heslo (tím i cíl) volební kampaně v Ústeckém kraji. A v žádném případě se nedá označit za umírněné. Zní totiž: "Nepřizpůsobiví (rozuměj Romové) nám nebudou diktovat."

Do voleb povede v kraji partaj její statutární místopředsedkyně Jana Volfová. Bobošíková je přesvědčena, že tato učitelka (obor český jazyk - společenské vědy!) a bývalá poslankyně ČSSD je schopna, "na rozdíl od různých mluvků z Poslanecké sněmovny", problémy začít skutečně řešit.

Co k tomu dodat? Snad jen, že jedním z viditelných symptomů naší neuchopitelné doby (mění se opravdu rychleji, než je člověk s to jí porozumět) je nespokojenost, která v posledních letech v lidech narůstá; v těch obyčejných, použijeme-li slovník politiků. Stát nefunguje, jak má, a všude slyšíme, jak je naše vlast beztrestně rozkrádána, zatímco většina poctivě pracujích občanů má čím dál tím hlouběji do kapsy.

S nespokojeností kráčí ruku v ruce nárůst agresivity. Nejen ve společnosti, ale i na politické scéně, jež se s cílem polapit naštvané voliče kloní víc než kdykoli v předchozích letech k radikalismu. Moderní radikalismus zveličuje sociální témata (na podpory v nezaměstnanosti bylo loni celkem uvolněno jen 10,3 miliardy korun, což bylo o 3,1 miliardy méně než předloni!). Vidí věci černobíle: řekne, co je špatné a co je dobré, a přináší jednoduchá řešení. A na ta vždy část společnosti reaguje s radostí, zvlášť je-li rozzlobená, což jí ale odpruží zpět do dob minulých, jejichž pamětníci už rychle vymírají.

Výstraha je namístě. Češi mohou slyšet na to, přijde-li osobnost s cílem nastolit pravidla - řád. A nemusí to být nutně člověk nový. Právě naopak. Třeba prezidentská kandidátka Bobošíková, její partaj, lidé kolem hnutí D.O.S.T. a tak dále. Ve zkratce všichni ti odpůrci "homosexualismu", nepřizpůsobivých. V době, kdy světu téměř nikdo nerozumí, by se tak právě ze zklamaných voličů současných parlamentních stran mohl rekrutovat elektorát výše uvedených, jenž touží po tom, aby se světu zase rozumět dalo.

Zbývá jen otázka, kde hledat skutečné řešení, protože ve sloganech Suverenity (Zastavme společně expres do chudoby! Impotenti a škůdci. To je naše vláda) opravdu není. Ani v návratu k řádu, jejž tato strana slibuje. Někteří lidé zastávají názor, že řešení je možná - jakkoli to zní drasticky - právě v pádu do propasti takového "řádu", právě v onom "odpružení", když stav je a bude dlouhodobě neudržitelný.

Historie nám říká, že hospodářská krize s sebou přináší ztrátu nadějí a deziluzi, a varuje (naštěstí) před tím, že logickým vyústěním bývá v lepším případě diktát moci, v horším válka. Jenže co přijde pak? To nikdo neví. Doufejme, že nadcházející měsíce a roky ukážou, že náš národ se na své cestě poučil a že se již dokáže nepřizpůsobit.

Foto: archiv , Facebook

Autor: Marek Přibil