Neposlanecká kontrola agentů a policie

24.07. 00:00 | Autor: Martin Fendrych

V centru pozornosti českých vlád stojí ekonomika, hlavně daně. Míra kontroly, již čeští občané vykonávají nad policií a tajnými službami, se nemění. Neposlanecká, nezávislá kontrola zvenčí zůstává nulová - ta poslanecká je směšná. Nelze čekat, že by právě tohle změnila jakákoli nová vláda: ať už Topolánkova nebo jiného premiéra. Tím si můžeme být jisti. Měli bychom ale trvat na tom, že vybraní, důvěryhodní občané budou hlídat tajné zpravodajské a policejní akce.

Jak dnes kontrola české "bezpečnosti" vypadá? Existuje řada útvarů, složek, služeb a úřadů, o kterých máme jako občané nulový přehled. Činnost některých, ne všech, mají hlídat poslanci. Dozor je ale pouze formální; obecně platí, že poslanci jsou odkázáni na zprávy ředitelů útvarů a služeb, případně si je mohou předvolat a vyslechnout.

Zcela absentuje pravomoc kontrolovat to, na čem čeští tajní nejrůznějšího druhu pracují: živé případy. Probíhající akce kontroluje nadřízený agenta či policisty, případně státní zástupce nebo soudce.

Poslední dva ovšem nevědí nic o práci české kontrarozvědky (BIS) a rozvědky (ÚZSI). Ta navíc postrádá i onu formální poslaneckou kontrolu, "hlídá" ji jen ministr vnitra.

Dále státní zastupitelství a soudy nekontrolují činnost Vojenského obranného zpravodajství (VOZ) ani Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ).

Přitom poslední ministři vnitra (Bublan, Gross) opakovaně žádali poslance, aby tajné služby směly ještě více - hrabat se nám v účtech, pojištěních, zdravotní dokumentaci, nasazovat akutní odposlechy bez povolení soudce, bude-li podle jejich názoru třeba, shodit telefonní sítě.

Tajné služby jsou kontrolovány chabě, pokud vůbec. Do probíhajících případů nevidí nikdo: ani poslanci tam nesmějí strkat své vzácné nosy. Tajní agenti údajně pracují pro naši bezpečnost. Jenže to nevíme, máme tomu toliko věřit. Víme, že posílají jakési zprávy vládě a prezidentovi. Je možné dát jim úkol, který by se nám nelíbil? Asi ano, když zahraniční rozvědka pracovala na nepříteli ne-li státu, pak jistě Jiřího Paroubka, Tomáši Pitrovi...

Měla by být zvolena velmi silná, úplně nebo převážně neposlanecká komise (poslanci až na výjimky sledují zájmy svých stran), která by trvale dohlížela na všechny zpravodajské služby, případně na NBÚ. Měli by v ní zasednout tuzemci, kteří nemají pověst tunelářů, lobbistů, zlodějů či skalních straníků a vzbuzují ve veřejnosti důvěru. Měli by bezpečnostní oblasti rozumět, aby je tajní nemohli lakovat a vodit za nos. Počet členů komise: do deseti. Pravomoci: aktivní kontrola probíhajících akcí. Superhlídači by byli voleni poslanci a senátory dejme tomu na šest let. Jejich činnost by byla dána zákonem a podléhali by tvrdým trestním sankcím (nepodmínečné odsouzení) za případné zneužití výjimečně silného postavení. Žádná imunita.

Nejde jen o tajné služby. Minimálně kontrolována je i policie, zvláště pak její nejtajnější složky (útvar zvláštních činností a útvar speciálních činností). Jak vidno, ani z názvu nepoznáte nic. Přitom jde o nasazování odposlechů všeho druhu, sledování lidí, případně o posílání skrytých agentů do podezřelých firem a struktur. Některé tyto činnosti částečně kontroluje žalobce, případně soudce. Ale až v pozdější fázi, když jsou "nasbírány" informace. Stejně málo jsou zvenčí hlídány další centrální útvary, jež mají potírat organizovaný zločin, korupci a prodej drog.

Zase - měla by být zvolena kontrolní, úplně nebo převážně neposlanecká skupina podobná té, která by hlídala zpravodajské služby. Její členové (pět až deset) by měli právo znát probíhající akce, vidět do nich, být informováni. Mohli by se na ně obracet i policisté, pokud by nabyli dojmu, že jim politici brání ve vyšetřování (viz kauzu Kubice). Superhlídači by měli mít právo, aby s nimi spolupracovali i příslušní státní zástupci. A zase: také členům téhle občanské kontroly by hrozil kriminál, kdyby zneužili svého postavení nebo třeba vynášeli informace.

Podobné skupiny by mohly vzniknout i pro policii v krajích. Nebo by tam měla být zavedena alespoň silná kontrola zastupitelů. A zase: smysl bude mít jedině tehdy, pokud bude nadána právem hlídat živé akce.

Poslední, dnes už snad samozřejmá věc: policejní inspekci je nutno přesunout mimo vnitro a vybudovat nově.

Autor: Martin Fendrych