Není lež jako lež

16.12. 18:10 | Autor: Martin Hekrdla

ČSSD neprosadila své programové priority.

Ačkoliv pretendent na premiéra Bohuslav Sobotka slíbil, že vůči partnerům nasadí jeho strana velkorysost, budoucí trojkoalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL může stále ještě ztroskotat. Třeba na pouhém rohování o ministerská křesla. Anebo - vždyť se mimo jiné blíží i silvestrovská veselice - vzetím Sobotky do vazby za "doprivatizaci" OKD v roce 2004. Když mohl ten Ištvan svrhnout kabinet již vládnoucí, proč by se bál "sejmout" i ten, který se teprve horkotěžko skládá?

Docela vážně je však možné už vyhodnotit, jak je na tom smutně vítězná ČSSD, strana po nejhorším volebním výsledku od vzniku samostatné České republiky (přesněji: od voleb 1996). Jak je na tom strana v "éře po puči", který - řekl by Cimrman - vzbudil světový rozruch, zvláště v Lidovém domě. A ovšem také u Mladých sociálních demokratů anebo na serveru Idealiste.cz. Rovněž pak v duši Andreje Babiše, jenž při pohledu na sociálně demokratické pučisty v rozrušení shrnul celé čtvrtstoletí naší křehké i jásavé svobody takto: "Doufám, že voliči pochopili, že polistopadovým stranám jde jen o moc a o peníze." Na jeho omluvu je nutno zdůraznit, že ještě nevěděl, že se dvěma z těch ohavných stran bude sestavovat koaliční vládu. "Ono může být i trochu smutno, jen když je veselo." (Jan Werich).

Matoucích slovních průjmů produkujících neprůhlednou řidinu je mnoho a Bohuslav Sobotka sám klame tělem, jak se občas i před kamerami zakuckává smíchy. A tak se pokusme o shrnutí situace "popučistické" či "předvládní" ČSSD ve třech bodech, které spolu ovšem navzájem uzce souvisejí a jeden s druhým splývá.

Vývoz viny

1. ČSSD dosud neprošla ani náznakem skutečné sebereflexe nad zdrcujícím výsledkem voleb. Tato sebereflexe byla zcela nahrazena povrchností: exportem celé viny na pučisty. To oni vytvořili "dvouhlavou ČSSD", čehož "zneužívali naši političtí konkurenti" (Bohuslav Sobotka). To oni - a jen oni - "jako černý mor (sic!) zavlekli do strany zákulisní jednání" (Milan Štěch). To oni zdrželi vyjednávání o vládě, což mělo "naprosto fatální důsledky pro vnímání sociální demokracie, a to daleko horší, než kolik procent ČSSD dostala ve volbách" (Alena Gajdůšková). Milan Chovanec dokonce zdůvodnil "začátek propadu třicetiprocentních preferencí" tím, že ČSSD (Sobotkova družina pod tlakem haškovců) podpořila Rusnokovu vládu; tím prý měla vzbudit u voličů dojem, že existuje-li levicový prezident, levicový Senát a levicová vláda, netřeba už lidu levicové sociální demokracie. Nenajdeme v těchto řečech žádné povědomí lídrů ČSSD o váhání lidí, zda strana "fungujícího státu" je vůbec levicová a zda - to hlavně - garantuje očekávanou změnu.

Cukr a bič

2. ČSSD neprošla, jak doufali "idealisté", mladí socialisté a sympatizanti, pučem jako očistnými plameny personálními a demokratickými; na cestu strany energeticky nabíjené povýtce zdola ani nevykročila, navzdory demonstracím členů a sympatizantů "za Sobotku, za demokracii". Z pěti pučistů rezignovali - na některé, byť i klíčové - funkce čtyři (Jan Zimola, Michal Hašek, Zdeněk Škromach, Jeroným Tejc). Leč pátý - Milan Chovanec - se stal jakýmsi prototypem současného "uvědomělého" straníka. On, bakalář tříletého studia plzeňské univerzity za pouhý rok a ze dne na den nebojácný vyznavač pravdy, o němž komentátor právem poznamenal: "Nejprve podrazil Sobotku, aby pak přece jen zjistil, že bude přece jen lepší podrazit Haška." Takový muž za jednací i vládní stůl patří! Jako - řekli by v ODS - "pozitivní motivace". Negativní motivací bylo tažení proti "černému moru". Sobotka - psal tisk - žádá hlavy pučistů, válcuje pučisty, odmítá toho či onoho (a "dovede si představit" spolupráci s Chovancem). Důsledek této demokratické obrody? Jednomyslná hlasování stranických orgánů. Odpískání mimořádného sjezdu, o němž Sobotka navenek snil jako o tisícihlavém podchycení nažhavenosti členské základny proti "stranickým klanům". Zrušení referenda o dojednaném koaličním programu, které Sobotka slíbil. Myslel je aspoň vteřinu vážně?

Jedovatá vinice

3. ČSSD neprosadila své programové priority. Revize církevních restitucí byla odsunuta "do komise" (pod koberec) a je závislá na "dobré vůli" církví (nic se nezreviduje ani náhodou). Progresivní daně a druhé daňové pásmo pro firmy a banky - vlajkové lodě předvolebního hecování ČSSD - v koaliční smlouvě nejsou a v programovém prohlášení vlády nebudou. "Sliby (všechny ostatní), které smlouva obsahuje, nebudeme moci naplnit," říká Jeroným Tejc z prolhané pučistické "bandy čtyř". Naopak vždy pravdomluvný, od ucha k uchu vysmátý Bohuslav Sobotka, po jednomyslném hlasování Ústředního výkonného výboru ČSSD v sobotu uvedl: "To, že nezazněla vážnější kritika, ukazuje, že se nám do smlouvy podařilo vtělit velkou část našich priorit."

Myslím, že lži mají určitou hierarchii. Jsou různé lži, dětinské i hrdinské, svaté i podlé, hradní či vládní. Není jedna jako druhá, není lež jako lež. A plody těch nejhorších teprve dozrávají, teprve těžknou k vinobraní.

Foto: archiv , Vondrouš Roman.

Autor: Martin Hekrdla