Ne na věčné časy

07.02. 18:15 | Autor: Martin Hekrdla

Bohuslav Sobotka přichází na setkání s nastupujícím prezidentem Milošem Zemanem.

Pro politology a pozorovatele začínají hody zemanovské éry. Přímo jim lahodí zvažovat důsledky toho, v jakém pořadí přijal a jak dlouho hovořil Miloš Zeman s jistými zosobněnými protiklady uvnitř ČSSD, s místopředsedou Michalem Haškem a stranickým šéfem Bohuslavem Sobotkou. Co znamená, že druhého muže strany přijal jako prvního, ale s prvním politikem v partajní hierarchii mluvil zase déle, celé dvě a půl hodiny?

V ohnisku pozornosti samozřejmě je, jak "nadstranický" prezident Miloš Zeman (bohužel bývalý úspěšný lídr ČSSD, premiér její vlády, pak zakladatel a čestný předseda "šloufoSPOZu"), jakož i jeho věrná družina sociálních demokratů (Michal Hašek, Zdeněk Škromach, Marie Benešová) uspějí s nápadem na "sjednocování levice". A zda vůbec všichni takový nápad opravdu mají a myslí jej alespoň trochu vážně. Pravicoví komentátoři pro jistotu Sobotkovi radí, aby zůstal se Zemanem "na kordy". V tomto duchu také ve středu zpravodajové nadšeně hlásili, že Sobotka s tím sjednocováním levice - předvolební koalicí levostředových stran po vzoru Ficovy slovenské strany SMER - "dal Zemanovi košem".

Sláva, moderní levice tandemu Sobotka - Dienstbier je - možná prozatím - zachráněna! Paroubkův LEV 21 po ní nechňapne, Šlouf nerozšloufovatí, Hašek nezhejtmaní. A i ten Palas - aby vůbec něco v politice znamenal - bude se asi muset vydávat za bohyni Pallas Athénu. "Náš Bohouš" neuhne o píď a Jiří Dienstbier (800 tisíc hlasů) zůstane pilířem moderní levice.

Modernizace v obrazech

Ale vážně. Miloš Zeman chce prostě hodit na politický trh i takový nesmysl, jakým je SPOZ, dokud si díky němu stojí akcie tohoto subjektu vysoko. A odvděčit se tak za pomoc svým investorským štikám podstatně větším politickým rybníkem, rozsáhlejšími lovišti a tučnější stravou. Lví ztroskotanec Paroubek a celá ČSSD nechť tomu "sjednocování levice" dělají křoví. A nový pan prezident už tomu dodá svatozář kaskádou zničujících bonmotů, ba i navrhováním řízné legislativy, například o povinných majetkových přiznáních. O nic nejde; Miroslav Kalousek už časopisu TÝDEN vysvětlil, že reálně dohledat se dají zlodějny jen do roku 2002, kdy už měli naši kmotři dávno nakradeno. A Kalousek to přece musí vědět...

Tak dobrá, načerpejme trochu naděje jinde, u těch, kdož jsou odhodlaní, ba idealističtí. Co s tou moderní levicí, která - jak Bohuslav Sobotka ujistil - půjde do voleb samostatně a žádné předvolební koalice štrykovat - a neustále brát Šloufovy instruktážní telefony - nebude?

Potíž je v tom, že tady byl nějaký předchozí vývoj. A že lidé mají paměť, dokonce vizuální. Obraz první: Bohuslav Sobotka jako ministr financí v konfliktním, leč dělném tandemu s tehdejším předsedou rozpočtového výboru, nějakým Kalouskem od lidovců, pracují (2003-2004) na reformě veřejných financí, nazývané odboráři "deforma". A nad tím trůní Vladimír Špidla, nedávný volič Karla Schwarzenberga, v čele koaliční vlády s lidovci a unionisty. A všichni hovoří o "modernizaci sociálního státu". A všichni dobře vědí, co ten plk znamená.

Obraz druhý, z března 2005. Bohuslav Sobotka v tandemu se Stanislavem Grossem na brněnském sjezdu ČSSD tvoří modernizační blairistické duo. Třetí cesta, nový střed! Zdeněk Škromach, který se v té době vydával za levičáka, odchází poražen a takřka nabírá moldánky.

Obraz třetí, vlastně časové leporelo: Bohuslav Sobotka v tandemu s Jiřím Paroubkem, protože je to buldozer. Bohuslav Sobotka bok po boku s Jiřím Dienstbierem proti kmotrům, protože kmotři jsou fuj. Bohuslav Sobotka zásadově odmítající "sjednocenou levici" Miloše Zemana i holport s KSČM, vlastně vedle ČSSD s jedinou další - pouhým okem viditelnou - levicí.

Skoro nenávratně

Tohle je podstatné. Sobotka po setkání se Zemanem řekl: "Kdybychom chtěli sjednotit levici, tak by to znamenalo sloučit sociální demokracii a komunistickou stranu. To si myslím, že by rozhodně nebylo dobře. Především sociální demokracie tady má historickou zkušenost z roku 1948 a nemíníme ji opakovat." Neřekl tím náhodou, že levice si - z dobrých důvodů - ani neškrtne?

Tenkrát, před těmi 65 lety byla ovšem jiná situace. Nejenže si sovětské impérium hlava nehlava budovalo ve střední Evropě nárazníkové pásmo proti Západu. Tehdy byla hanba hlásit se k pravicové orientaci. Všude. Veřejnosti celého světa splývaly trhy i pravicovost - kréda liberálů i konzervativců - s vinou za krizi, fašimus a válku. Co vlastně "nemíníme opakovat" za dnešní krize, fašizujících webů a prognóz příštích válek na Středním východě? Jaké impérium se tlačí do srdce Evropy, kromě kobercových náletů propagandy, že Západ je zhýčkaný sociálním státem a měl by si vzít příklad z mravenčí píle a bídného žití Asijců?

Je to vlastně velice jednoduché: 2,7 milionu hlasů pro Miloše Zemana chtělo změnu. "Děkuji vám. Už nejste sami," poklonil se vítěz svým voličům na billboardech. Těm je srdečně jedno, kdo a co - jaké subjekty spojené nebo rozpojené - zařídí jakékoli, třeba i malé zlepšení, trochu víc důstojnosti, o chlup méně obav z budoucna. Bude-li zřejmé, že opět zůstali sami (jak vskrytu duše předpokládají, leč nechtějí si připustit), něco důležitého - elementární důvěra v řád demokratického bytí - tu nadlouho skončí, skoro nenávratně a nenapravitelně.

Skoro. Na věčné časy nikdy nikde nic nebylo, není a nebude.

Foto: ČTK , Stanislav Zbyněk

Autor: Martin Hekrdla