Natřásanka pro slepčidlo

14.10. 05:00 | Autor: Jaromír Slomek

Na cestu do severovýchodních Čech asi Slovník podkrkonošského nářečí nepotřebujeme. A přece je moc dobře, že ho Jarmila Bachmanová sepsala a se svým rukopisem uspěla u Grantové agentury a v Nakladatelství Academia.

Roku 1998 vydala PhDr. Bachmanová, CSc. (66), Podkrkonošský slovník, výsledek svého dlouholetého zájmu o lexikální zásobu tehdy snad ještě trochu živou v obcích "ležících přibližně 5-8 km severně od Železného Brodu, v jihovýchodní části okresu Jablonec nad Nisou". Ve svazku o 265 stranách autorka předložila ideografický heslář (na 25 tisíc položek) a ještě abecední diferenční slovník (přes 2100 hesel). Ideografický heslář dělí slovní zásobu do tematických okruhů, takže když se chceme potkat třeba s lichotkami mazel, mazlik, mazliček, mazánek, dobráček, cácorka atd. či s nadávkami jako kriplik, parchant, harant, fracek, sráč, sračka nebo vobejda, musíme se v III. oddílu nazvaném Člověk a společnost držet kapitoly číslo 30 - Vztahy mezi lidmi; pokud ji nenajdeme nebo přeskočíme (č. 31 - Vesnické prostředí, práce, ekonomika, 32 - Zemědělství, domácí zvířata, 33 - Vozidla, cesty atd., celkem 52 kapitol), už nemáme šanci, protože v abecedním slovníku na výše uvedená slova nenarazíme. O lingvistické poctivosti paní Bachmanové svědčí i fakt, že do ideografického hesláře zařadila i "nesalonní" slova jako merdať, percať, šukať či šoustať a další podobná, týkající se stydkých partií. Patří do slovní zásoby podkrkonošského lidu? Jak by ne!

Aktuální Slovník podkrkonošského nářečí (477 str. + CD) není reedicí práce z roku 1998. Toto dílo "zpracovává lexikální zásobu podkrkonošského nářečí z celé západní, tradičně české části Podkrkonoší". Slovník je "diferenčně pojatý, abecedně řazený a obsahuje před 13,5 tisíce hesel (...). Základ tvoří dialektismy, které se na daném území vyskytují (nebo vyskytovaly) v běžné komunikaci, zachyceno je i názvosloví místních řemesel, především tradiční domácí výroby sklářské a textilní, regionální frazémy a v omezené míře i vlastní jména." Na Podkrkonošský slovník tato nová práce navazuje, "obohacuje ho (...) větším územním záběrem a díky bohaté excerpci archivních pramenů i záběrem časovým". Autorka shromažďovala lexikální materiál od 70. let, v terénu i v knihovně, nad výsledkem jejího badatelského úsilí můžeme bez nadsázky říci, že jím svou vědeckou práci úctyhodně završila.

Přiložený kompaktní disk nazvaný Podkrkonošské nářečí dříve a nyní přináší dvaatřicet záznamů mluvené řeči z let 1957 až 2015, půvabné ve své autentičnosti. Jakmile se hlas převede do písemné podoby v dialektologické transkripci, což paní Bachmanová ve dvou případech udělala, kouzlo se poněkud ztrácí:

"Pjeťikoruna za holiče" je vzpomínka 66leté ženy, natočená roku 1972: "To mňe bilo usumnác let a... Mařce Holí asi... to uš šli mikáda takoví, ale tak trošku víc vistřihaní vzadu. A já taki, že pújdu k choliči, nedostala... na Bratřikou do zábavi, to se choďilo v neďeli večer. A to bila u nás v neďeli votpoledne, tejť já řikám: 'Je, Máňo, já nešla k choliči, já snad do ti zábavi nepújdu.' A já prej taki ne. A taťinek, muj otec, říká: 'Ale já vás vostříhnu, diť já umím.' A já už vjeďala, náš taťinek, núški nevostrí... To já poala: 'Tak, Máňo, ďi napřet! No, Máňa sella, taťineg začal stříhať, že ale voňi se mu ďáli schodi, a tak von to bral pořát vejš. A von uš ji bil... tadi aš skoro na vŕšek vistříhaní, tejť ešťe břitvou..." Atd.

Před heslář (na počátku stojí "abalda" čili "hlavní sklad tabáku; trafika vůbec", následuje "abecedář", což je "žák učící se abecedu; začátečník vůbec", třetí slovo je "abléga", tedy "podložka, např. pod šroub", poslední je "žvejkat", zde "hloupě mluvit") zařadilo nakladatelství osmistránkovou přílohu černobílých a barevných obrázků (navlékání korálků, nástroje na úpravu lnu, ruční tkalcovský stav, betlém ze Sklenařic atd.), tím povýšilo tento slovník na dílo do jisté míry etnografické. Je to milé, ale nikoli nutné. Všechno ostatní, třeba rozdíl mezi stojákem a stolákem, je ve slovníku vyloženo, i když jedno i druhé by se dalo zobrazit. Nemluvě o stojačce a stolačce.

Slovník do každé rodiny (v Podkrkonoší). Vážně! A titulní natřásanka? Jídlo z vařených brambor. Slepčidlo? Kdo rád nebo často ponocuje.

Foto: Slovník podkrkonošského nářečí

Autor: Jaromír Slomek