Nad činností "umělecké skupiny" bychom měli mávnout rukou

30.08. 11:55 | Autor: Ondřej Fér

Obvodní soud pro Prahu 1 se začal 29. června zabývat případem členů skupiny Ztohoven, kteří podle obžaloby loni na podzim vyvěsili nad Pražský hrad obří červené trenýrky místo prezidentské standarty. Trojici umělců - Davidu Honsovi (na snímku vlevo), Matěji Hájkovi (na snímku vpravo) a Filipu Crhákovi - hrozí až tři roky vězení.

Soud dospěl k názoru, že když členové skupiny Ztohoven vyměnili prezidentskou zástavu za trenýrky, nedopustili se ničeho nezákonného. Rozhodnutí soudkyně Šárky Šantorové vyvolalo nepřiměřené reakce. Jako kdyby Šantorová společně s "umělci" (ne)zrušila otroctví, (ne)přiznala volební právo ženám nebo (ne)udělala jiný záslužný skutek. Což se tedy v žádném případě nestalo.

Trenky se vlastně vůbec neměly dostat před soud. Když už hochy ze Ztohoven ze střechy Pražského hradu nesestřelil snajpr (což by se třeba ve Spojených státech zcela spolehlivě stalo), nebyl důvod přistupovat na jejich hru. A ta je jednoduchá. Stačí udělat nějaký více či méně prvoplánový a jednoduchý fórek na úrovni hlasitého říhnutí si v opeře - a on už se vždycky najde někdo, kdo nad tím jen nemávne rukou.

Mávnutí rukou a nezájem je ale jediná adekvátní reakce na činnost Ztohoven. V zásadě nejde o nic jiného než o pubertální gesta vyšperkovaná pozérstvím. Roman Týc a jeho kamarádi mohou mluvit o recesích, instalacích a happeninzích, ve skutečnosti ale jde pořád jenom o klukoviny. Na tom by nebylo nic špatného. Horší je, že když dojde na převzetí odpovědnosti, Ztohoven se pokaždé začnou schovávat za umění. Když zveřejnili telefonní čísla politiků, bylo to z jejich pohledu v pořádku. Jakmile se ale na veřejnost dostala jejich telefonní čísla, cítili se poškození, napadení a ublížení. Jejich argumentace byla pozoruhodná: My jsme umělci, my můžeme. Ten, kdo zveřejnil naše telefonní čísla, umělec nebyl, a proto nesměl.

Jestli to správně chápu, skupině Ztohoven jde hlavně o to, aby je někdo bral vážně, ačkoli k tomu není žádný zvláštní důvod. Před nějakou dobou mi jeden z členů skupiny, jistý Petr Žílka, vyprávěl o tom, jak velký pozor si musejí dávat, aby se "do party" nedostal zakuklený agent BIS. Z celého jeho monologu (byl dlouhý, Petr Žílka se očividně rád poslouchá) bylo znát, jak strašně touží po tom, aby o Ztohoven a jejich holešovický "Institut kryptoanarchie" BIS projevila konečně alespoň nějaký zájem.

A ono pořád nic. BISka totiž dobře ví to, co by si měli uvědomit i lidé, kteří Ztohoven posílají k soudu. Totiž že tahle parta pozérů za tolik zájmu opravdu nestojí.

Foto: ČTK/Šulová Kateřina

Autor: Ondřej Fér