Nová koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL se na Tři krále - po více než dvou měsících od voleb - vzájemně upsala ke společnému vládnutí. Teprve uvidíme, má-li už rozum haškovsko-zemanovské (pučisticko-hradní) spříseženstvo. A nechá bez dalších paličských kroků zodpovědnost těm, kteří ji už předtím dostali od voličů, od daných (vskutku hned nezměnitelných) politických možností a od ústavy parlamentní republiky.
Je načase, abychom tým Bohuslava Sobotky viděli vládnout a mohli přistoupit k hodnocení jeho jednotlivých kroků. Abychom mohli započít se zvažováním, zda zásadní - jistěže nezbytné - kompromisy politických programů nenechají různým kategoriím obyvatelstva oči pro pláč. Anebo - dovedu si to představit - nechají je naopak konečně vydechnout (po Nečasově vládě by si snad vydechl i Bruce Willis, ošlehaný explozemi ze série Smrtonosných pastí). Čas vrátí do hry anebo zatratí otázku, zda bylo dobré pro ČSSD "vymlčet" pravé příčiny volebního debaklu, referendum o koaliční smlouvě a mimořádný sjezd...
Svlékání z kůže
Dostávám teď z různých stran co proto, že nechápu masarykovskou drobnou práci v politice, která je buď uměním možného, anebo není vůbec. Zleva - z kruhů blízkých Vladimíru Špidlovi, "politikovi evropského formátu" (Jakub Patočka) - jsem viněn z levicového radikalismu, potažmo z nepochopení, že pokrok je vlastně řetězením kompromisů a nikoli "komunistickým trojčením". Nic nového: když jsem přesně před dvaceti lety napsal, že levice by po vítězných volbách neměla měnit jen vázanku, ale i státní politiku, obvinila mne tatáž realistická levice z Lidového domu i médií takto:
Nehodlám-li se spokojit s výměnou vázanky, potom chci z lidí strhávat šaty i s kůží! Mému tehdejšímu - ovšemže metaforickému - zastřelení na útěku asi zabránil jen pražskojarní guru osmašedesátého roku Zdeněk Mlynář: za palbou proti autorovi (mně) se neskrývá, napsal, odpor k radikalismu, ale "ke koncepčnímu myšlení vůbec".
Zapřemýšlíme-li si koncepčně dnes, kdy nás mladí, nadějní a bezpochyby levicoví politologové poučují o sociálně demokratické tradici kompromisů, výsledek je zřejmý: tato tradice se vyznačuje zvěčněním filozofie "třetí cesty" (ve smyslu obecné "zlaté střední cesty" podle moudrosti Aristotelovy). Potíž je v tom, že v dějinách sociální demokracie tato cesta pokaždé vedla mezi zcela jinými propastmi či skalisky, pokaždé BYLA JINÁ, s předchozí či následnou "třetí cestou" nesrovnatelná (ba se vylučující).
Síť a trampolína
1. První "třetí cesta" socialistů byla cestou mezi reformou a revolucí, avšak vždy - proti kapitalismu. Všichni socialisté soudili, že kapitalismus musí být zničen. Sociální demokraté však toho hodlali dosáhnout prohlubováním demokracie politické i ekonomické, postupným rozpuštěním vlastnických kapitálových vztahů posunem rovnováhy sil mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Na úkor těch prvních. Mínili, že sociální reformy dovrší, obsáhnou a pohltí liberální kapitalismus. A že z toho se sám od sebe vyloupne pravý socialismus. A bude vymalováno.
2. Když se tak ani po dvou světových válkách nestalo a do reformního kutání vtrhla v Rusku bolševická revoluce, pořádací faktor minulého století, noví ideologičtí malíři vytapetovali programy sociálních demokracií v pořadí již druhou třetí cestou. Ta se tentokrát vinula údolím "kapitalismu blahobytu" (Welfare Capitalism) mezi kapitalismem liberálním, zničeným Velkou hospodářskou krizí 30. let, a totalitním "reálným socialismem" (s jeho kostlivci ve skříních a sebezničující stupiditou). Vlastnictví nebylo zpochybněno a zaměstnavatelé i odbory uzavřeli "sociální pakt mezi kapitálem a prací", který dozoroval "stát blahobytu" (Welfare State). Bylo to úžasné.
3. Když se pak blahobyt zcela nenaplnil a v 80. i 90. letech dokonce začal ztenčovat v rámci neoliberálních ekonomických politik Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana, objevila se pohotově ve Velké Británii další Třetí cesta (tentokrát s velkým "T", v Německu nazývaná Nový střed a v USA Nový demokratismus). Mezi "etatismus" blahobytného kapitalismu a "divoký kapitalismus" thatcherismu a reaganomiky postavili hlasatelé Třetí cesty dálnici, do jejíchž základů nasypali štěrk - thatcherismu a reaganomiky! Tentokrát ovšem s lidskou tváří. Na billboardech totiž stálo: "Lidi nekrmit, ale naučit chytat ryby!". Nebo: "Ne sociální záchranné síti, ano trampolíně!" Bylo to přesvědčivé, ba občas i strhující.
Osm let slepoty
Jak se to vezme. Jestliže jsme letos vstoupili do osmého kalendářního roku krizí, bankrotů, stagnací a mizerných růstů (někde i s parametry krize 30. let), potom se nelze divit, že koncepční levicové - a jakékoli - myšlení selhává. Nic už není ani přesvědčivé, natož úžasné nebo strhující. Vůbec není vymalováno. "Třetích cest" jsou již vlastně tisíce. Těžko je přesně vymezit v reji fotogenických lídrů, kteří stepují na provaze mezi kapitalismem divokým a - ještě divočejším! A ve svých "krvavých kompromisech" se lítě přou o programové body, bodíky i bodíčky, jejichž širší smysl jim pravidelně uniká.
Možná opravdu platí: "Na Tři krále o krok dále." Ale kam?
V brzké době možná uvidíte, jak z oken ministerstva zdravotnictví letí muž. Naštvaní zaměstnanci kvůli němu nedostali odměny a to...
Jakou literaturu nabídnout pubescentům? O nich! Vytvoř postavy školáků, kluků i holek, pěkně vyváženě, ne jako u Foglara, typy...
Ačkoliv se Institut plánování a rozvoje nachází ve stavu klinické smrti a dokonalého rozvratu, zřídil si Sekci vnějších vztahů.
I já měla těžké úterý. Když přestal na celé dvě hodiny fungovat ten slavný vyhledavač, nastalo všeobecné zmatení.
Společnost ČEZ chce prodat svoje byty na sídlišti v pražské Písnici. Víme, kdo na tom zkouší vydělat.
Vítězem letošního 27. ročníku soutěže výtvarných umělců Ceny Jindřicha Chalupeckého byl vyhlášen Matyáš Chochola.
Nikdy nepište nic na sociální sítě okolo třetí hodiny ráno, prohlásil budoucí americký prezident Donald Trump, když se jej v...
Někteří ministři sociální demokracie to s přátelstvím myslí fakt vážně. Víme kteří.
... chci se starat sám o sebe. Až se objeví politik, který veřejně řekne právě tohle, vzbudí zaslouženou pozornost. A zasloužil...
Když vám smutný subtilní klučík začne v žižkovské kavárně tichým hlasem vyprávět, jak bojuje v první linii po boku YPG proti...
Nevíme, kdo je pan Petr Kostka (tedy: víme, nositelem toho jména je známý český herec, v tomto případě však půjde o jeho...
Američtí výzkumníci sestavili žebříček nájemníků v Oválné pracovně podle inteligence. Neuvěříte, jak to dopadlo.
Akademické nakladatelství Oxford University Press, které vydává mimo jiné zásadní slovník Oxford English Dictionary, každý rok...
Většinou činíme čistě racionální rozhodnutí. Odmala jsme totiž velmi důsledně vychováváni na principech transakční ekonomiky,...
O tom, že se bratři Josef a Karel Čapkové věnovali ve své tvorbě – každý po svém – také dětem, se dobře ví. Velkorysá výstava...
Republikánský kandidát Donald Trump na rozdíl od své demokratické rivalky dokázal přesvědčit voliče, že může znamenat pro...
Donald Trump dokázal zdánlivě nemožné. Porážkou Hillary Clintonové překvapil všechny: politické analytiky, sázkaře, Clintonovou,...
Co přinese nástup Donalda Trumpa do nejdůležitější funkce na planetě a jak se to dotkne našeho života? Od vysoce postavených...
Donald Trump to dokázal. Sprosťákovi kritizovanému celým civilizovaným světem se podařilo ovládnout důležité nerozhodnuté státy a...
Je to trend? Nomince na ceny Evropské filmové akademie, kterým se přezdívá evropští Oscaři, ovládly individuální příběhy...