Miloš Zeman aneb Chybička se vloudila

12.01. 18:33 | Autor: Martin Hekrdla

Miloš Zeman už má na triku, že podrazil levicové subjekty této země, zejména sociální demokracii tím, jak je neustále různými způsoby atakoval.

Miloš Zeman byl na nedělní grilování v Otázkách Václava Moravce připraven lépe než sám Moravec. Jestliže totiž moderátor nepostřehl rozdíl mezi osobou bez vysokoškolského diplomu a v Plzni rychlokvašeným kandidátem na ministra, jestliže konfrontoval prezidenta rychloprůzkumem o "nejnižší důvěře" v něho a ironizoval-li pak "vstřícnost" hlavy státu při rozhovoru, zprostředkoval televizním divákům leda svůj vlastní obraz. Tak to má být, je to přece "one man show"...

Ne že by z toho Zeman vyšel jako lilium. Než z něj gigant televizní investigace vylámal jakous takous slabinu, jmenoval hradní pán své rozbité pravé koleno a vskutku závažný fakt, že přišel před kameru bez vázanky. Teprve potom jsme se obecně dozvěděli, že je - jako každý - člověkem chybujícím (což by nikoho jinak nenapadlo) a že za hlavní svoji slabinu pokládá - tak přímo to řekl - "přílišnou důvěřivost v kompetence některých spolupracovníků". Sice úlevně a konkrétní, leč věru podivné to přiznání, uvážíme-li, že i s touto slabinou neváhá veřejně posuzovat kompetence kandidátů na ministerská křesla.

Jaká však skutečná - a asi největší - chybička se s Milošem Zemanem na Hrad vloudila? A na co se Moravec pochopitelně nezeptal a o čem se tudíž NEbude celý týden mluvit? Politickou chybou určitě není, že se v nedělním interview - formou telemostu z Lán - znovu označil za levicového politika. Kdo chce majetková přiznání a progresivní, sektorové i korporátní daně, ten stojí jasně nalevo. Proto byl lidem zvolen.

Chyby se pan vyvolený dopouští, když kibicuje do detailů řízení státu. Takovou věc prezidenti a papežové nedělají, i kdyby obecně prokleli celý svět kvůli mamonu. Prezidenti a papežové bazírující na detailech přenášejí pak totiž - po nutném ztroskotání ideálních projektů - i na sebe velký díl zodpovědnosti za špatné vlády a hříšné konání lidstva. Nakonec se v reálu vždycky všecko zbřídí a politikové propadnou ohni pekelnému. Hlavy států a zástupci Spasitele na Zemi mají proto zamyšleně plout na obláčku a občas odtud kynout zástupům. Jinak je usmaží v kotli s různými vládci a lidstvem veškerým.

Kdyby byl mlčel

Ústavním právníkům ponechme ustrnutí nad Zemanovou spornou větou: "Je nesporné, že přímo zvolený prezident se může opírat - formálně i fakticky (sic!) - o silnější mandát." Tahle "přímá demokracie" silných vůdců a rázných manažerů se dnes zkrátka nosí, stejně jako jadrná lidová mluva o politicích, kteří "nemakají" (Babiš), o odpůrcích, již jsou "magory" (Schwarzenberg), a o státech, v nichž je "bordel" (Okamura). Ale ani všemohoucí prezident nemá přece co počítat, jestli bude mít Sobotkova vláda 50 miliard na své sliby, vyslýchat její budoucí ministry o názorech na řízení příslušných resortů a pro účely jmenovacího aktu pročítat životopisy kandidátů na vysokoškolské magnificence (rektory), není-li mezi nimi zase nějaký Putna. To je příštipkaření, svévolné cupování panovníkova roucha vládcem samotným. Svlékání jiných lidí a struktur z odpovědnosti, která spočívá výhradně na nich.

Miloš Zeman už má na triku, že podrazil levicové subjekty této země, zejména sociální demokracii tím, jak je neustále různými způsoby atakoval - od přeběhlíků přes novou levicovou stranu a kandidaturu na prezidenta až po pučistickou činnost. ČSSD tím umožnil přenést veškerou vinu za vlastní úpadek na něho osobně. Nepotřebuje žádnou sebereflexi, referendum ani mimořádný sjezd. Stačí ukázat na Hrad, kde podupává Strůjce úkladů. Když nyní Zeman probírá vládnutí s vládou ještě předtím, než vznikla, koleduje si o účet, až budou noví mocní u konce s dechem a v rozvalu. "My nic, my muzikanti," řeknou zase věrohodně. "To on nám okopával kotníky, pučista jeden."

"Kdybys byl mlčel, zůstal bys filozofem," tvrdí stará moudrost. Kdyby byl Miloš Zeman mlčel - aktivisticky se nemontoval do každodenní plichty a srdce mu jen tak obecně bilo nalevo - zůstal by normálním, byť přímo zvoleným prezidentem. A možná i tím politikem, o nějž by se levice poprala. A vítěz si mohl gratulovat.

Foto: Karel Šanda

Autor: Martin Hekrdla