Metály

23.10. 05:15 | Autor: Jaromír Slomek

Popová zpěvačka Lucie Bílá a prezident Miloš Zeman.

Na státní svátek do gala,
jen žádné trenky na střeše!
Řádem TGM Štrougala
poctí Zeman? A Jakeše?

Patří už k tradičním "povinnostem" českých žurnalistů oznamovat veřejnosti s předstihem jména lidí, které prezident republiky u příležitosti státního svátku vyznamená. Žurnalisté si počínají jako ty děti před vánočními svátky, jež nemohou vydržet nervové napětí, a tak urputně slídí po domě či po bytě a hledají rodiči ukryté dárečky, z nichž se mají radovat až 24. prosince večer.

Informace o některých vyznamenaných rok co rok prosáknou zhruba měsíc před rituálem do médií a poté vyvolávají údiv, někdy i veřejné pohoršení. To když běží o lidi, kteří si podle mínění novinářů, historiků nebo i pouhých pamětníků státní vyznamenání nezaslouží. Stalo se to také letos, kdy byla zpochybněna morální čistota jedné staré paní. Chuděra se pak bránila v deníku zvaném Právo, vyvracela obvinění. To vše je trapné, smutné a státních vyznamenání nedůstojné.

Budiž připomenuto, že prezident republiky může vyznamenat, koho chce. Třeba velkodružstevního zemědělce Františka Čubu, nositele Řádu práce od Gustáva Husáka, nebo zasloužilou umělkyni Jiřinu Bohdalovou, herečku a autorku kuchařských knih (vyznamenání Za zásluhy - dodejme - o zvolení prognostika prezidentem republiky). Když si Miloš Zeman usmyslil, že o stát se zasloužil Miroslav Grégr, přišpendlil mu na hruď vyznamenání Za zásluhy - a šmytec. Když dospěl k rozhodnutí, že o stát se zasloužil také režisér Robert Sedláček (patrně tím, že o člověku, který ho dekoroval, natočil "dokument"), bez rozpaků ozdobil metálem jeho mikinu (umělec šel loni patrně k táboráku a vzal to přes Hrad, protože to měl při cestě). Atd. Hradního plíšku se může dočkat kdokoli, třeba zábavný peroutkovský rešeršista Ovčáček či bezpečnostně neprověřený kancléř Mynář. Buďme připraveni na všechno.

Zákon č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republiky, říká doslova: "Propůjčením nebo udělením státních vyznamenání České republiky (...) jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy." Řád bílého lva tady je pro osoby, "které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Českou republiku". Řád TGM pak pro osoby, "které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva".

Medaile Za hrdinství, jak její název napovídá, patří osobám, "které se s nasazením vlastního života zasloužily o záchranu lidského života nebo značných materiálních hodnot". A konečně medaile Za zásluhy má vyznamenávat osoby, "které se zasloužily o stát nebo územní samosprávný celek". A ovšem: "Právo propůjčovat a udělovat vyznamenání přísluší prezidentu republiky, nezmocní-li k tomu jiný orgán." Protože současný pan prezident nezmocnil jiný orgán (nemá ve zvyku zmocňovat jiný orgán, napadlo ho to snad jen v souvislosti se jmenováním vysokoškolských profesorů), ve středu promluví, propůjčí a udělí osobně. Bude, jak zákon (č. 157/1994 Sb.) káže?

Vyznamenání, jak víme, lze také odmítnout, k tomu je však třeba odvahy; Vladimír Mišík ji předloni měl a zasloužil by si za ten statečný postoj vyznamenání Za hrdinství, jenže jím ho paradoxně může poctít zase jen člověk, jemuž hudebník uštědřil morální políček.

Dnes už je ceremoniál ve Vladislavském sále tak zdiskreditovaný, že nemá žádnou váhu a nejrozumnější by bylo s ním skoncovat. To se bohužel nestane. Jiná otázka je, kdo a proč má stále potřebu těm tragikomickým spektáklům dělat křoví. Letos se zachovali mužně rektoři státních vysokých škol: ač výběrově zvaní, na Hrad nepůjdou a večer 28. října stráví důstojněji. Příklad hodný následování.

Foto: ČTK

Autor: Jaromír Slomek