Martin Fendrych: Topolánek na kongresu ODS – jeden z nás

04.12. 15:09 | Autor: Martin Fendrych

Čtyřiadvacátého listopadu se v Praze na Žofíně odbyl kongres ODS. Předseda Mirek Topolánek se tam zlobil, že strana netáhne za jeden provaz. Jednota je pro něho metodou, jak neprohrát „žádné další volby“.

Zlobil se taky, že jeho vláda zdědila „nemocný a slabý stát“. Hřímal: „Politická, výkonná, zákonodárná i soudní moc je napadena rakovinou mafie...“ Otřesná slova z úst premiéra. Nejspíše chtěl dát spolustraníkům a veřejnosti najevo: Já v tom nejedu. Obvinil Zemana, Špidlu, Grosse a Paroubka (ty dva poslední silněji), že korupci „povýšili na normu“. Bude zajímavé sledovat případné žaloby na ochranu osobnosti...

Topolánek většinu svých spoluobčanů v ničem nepřevyšuje. Možná proto vyhrál tolikery volby za sebou. Není to výjimečný muž, žádný Masaryk, Havel, Kundera, Forman. Podobá se nápadně většině z nás.

Kritika ho bolí. „Myslíte si, že jen náhodou někdo vytrvale a masivně skandalizuje na základě prkotin předsedu vlády?“ tázal se delegátů kongresu. V tom ho poznáváme. Zaletět si lyžovat za minimálně sto padesát tisíc státních korun, nechat si odpustit dluh dva a půl milionu, jezdit vypůjčeným volvem, to jsou pro něho prkotinky. Uvažuje zřejmě takhle: Být na mém místě 99,9 procenta občanů ČR, chovali by se stejně. Kdo by odolal? – Má pravdu, většina by se nejspíše chovala podobně. Ostatně korumpovat politiky a celebrity u nás – a nejen tady – patří k jakési zvrácené slušnosti. Pane ministře, vy neplaťte, tu máte lístečky zdarma, jsme rádi, že vás zde máme! Podlézat politikům je tu normální. Proto jsou na to zvyklí, vůbec jim to nepřijde nesprávné, diví se, že jim někdo vyčítá malý zálet vládním letounem. Co blbnou, říkají si a chápou to jako závist, nikoli svoji chybu.

Topolánek mluvil o mafiích a negativním vlivu významných ekonomických skupin na politiku. Až tohle patro je pro něho zločin, ohrožení. Podezření okolo Jiřího Čunka? Maličkost. Však už řekl, že by mu předseda lidovců nevadil zpátky ve vládě. (Naopak, bral by to jako pomstu médiím, s nimiž stále víc bojuje, nerozumějí si.) Premiér vidí jinou optikou než my, myslí si, že má právo, nárok více si dovolit. Vždyť tolik dře, chvilku volna pro sebe a své rodiny takřka nenajde, věčně na schůzích, na cestách...

Není nejhorším premiérem. Rád „si zneužije“ a zařehtá se tomu. Nenese však rysy totalitáře či Napoleona, jimiž oplývají jeho hlavní soupeři v ODS i mimo ni. Proto je, přes maléry, zapírání, obyčejnost, přes všechno to trapné mlaskání, sympatičtější než jiné alternativy. Teď jde o to, jestli nám takový šéfíček vlády postačí.