Voliči sociální demokracie to nemají lehké nikde na světě. Ruku do ohně za "svoji" stranu už dávno nedávají a velmi často ji volí jako "menší zlo" vůči neoliberální pravici. Čitelné jsou sociálně demokratické, socialistické a labouristické - tedy středolevé - strany stále méně a občas se v očích občanů stávají dokonce "větším zlem" (jak se jim to přihodilo ve Španělsku, Řecku, Portugalsku, na Islandu - a vlastně i v té Itálii, kde z vítězství nestandardního komika nejvíc vytěžil nezničitelný rytíř Berlusconi). Příští rok i u nás vypukne problém s totožností levého středu, s jehož vítězstvím se počítá.
K pramálo legitimní vládě Nečasových packalů netřeba snad pokaždé nasmolit úplný soupis jejích nekompetencí ve všech sférách státní moci a správy. Skoro se už stydím napsat, že vláda prohlubuje recesi. Pouhá existence vlády ODS, TOP 09 a LIDEM je vlastně nejsilnější "opoziční politickou stranou"; je to harakiri v přímém přenosu, v němž by měl na obrazovce svítit nápis: "Upozorňujeme diváky, že následující záběry jsou šokující."
Negativní vymezení vůči vládě se zkrátka nalevo od středu (ba od pravého středu) jeví jako naprostá samozřejmost. Také proto je s podivem, že mnozí levicoví voliči pokládají kritiku "svých" politiků za obhajobu takové vlády. Hodně je to rozčiluje. Je-li vláda neobhajitelná, neznamená to, že opozice je nekritizovatelná. A nejen z toho důvodu, že sám Miloš Zeman ve svém první polistopadové dílku Naše posttotalitní krize a její možná východiska (1991), které se stalo jeho vstupenkou do ČSSD, pokládal na prahu nové svobody za nutné použít zdrcující motto: "Po jednom zlu může přijít jiné zlo, ještě horší." (Michel de Montaigne).
Nervozita v podvědomí
Ta jistá nedůtklivost levicového elektorátu, ta vzrůstající háklivost na kritiku jeho lídrů, na kritiku předpokládaných politických štábů "obyčejných lidí" (jak svým voličům říkával Jiří Paroubek alias "Kdo z vás to má?"), vychází z toho, že jediný skutečný lídr s levicovým nátěrem je v této zemi - není o tom pochyb - Miloš Zeman. Ale že zároveň Zemanovy názory a přístupy jsou - mírně řečeno - kontroverzní, s reprezentativní a ceremoniální povahou prezidentské funkce neslučitelné, ústavu napínající na skřipec a levicové hodnoty lámající v kole. I zde si odpustím soupis lamentací (velvyslanci, antiprofesor, ekologové, islámská anticivilizace, natažené dlaně na neproduktivní spotřebu). Nechám ekonomy, aby se pozastavovali nad Hradem navrhovanou proměnou ministerstva pro místní rozvoj v "ministerstvo veřejných prací" (nápad spíše drábkovský než rooseveltovský) a nad zavedením fixního podílu investic ve státním rozpočtu (kde už opravdu zůstává rozum stát).
Jde o to, že nervozita voličů, ba jejich až úpěnlivá obrana zemanovského "menšího zla" vůči všem "knížatům krve i ducha" vyvěrá z neodbytných obav, že přece jen asi leccos na tom
Bonapartovi nehraje.
Na lid ovšem tlačí zásadní myšlenka: nebyla, není jiná možnost! Imperativ finále prezidentských voleb trvá, pokud se ještě nevystupňoval! I kdybychom však ze Zemana škrtli všechny kontroverze, i kdybychom si je násilím odmysleli, jak mnoho voličů činí, zůstal by prostý fakt, že prezident republiky nebude sám subjektem parlamentních voleb 2014, leda přes svoji vlastní stranu SPO-Z a prostřednictvím "svých lidí" v ČSSD. A to je prvek, který levicovým voličům komplikuje čitelnost "vyvolené" strany a vlastní (ne)volbu. Pro ty, kdož chtějí změnu zleva, stává se příští rok těžkým výběrem z neuchopitelných a mnohohlavých totožností. Místo několika záchytných bodů mají před sebou rozsypaný čaj. I proto si vyvracejí krky zíráním k Hradu. Je to zoufalství.
Hlavolam 2014
Podívejme se na tu změť. Stále je zde politická hlava-nehlava, postava senátora Jiřího Dienstbiera, který přece jenom při svém hradním tažení posbíral hlasy několika set tisíc Češek a Čechů (a potom odmítl Zemana podpořit, neboť by tím "popřel sám sebe"). Vymetli ho tedy z vedení strany, ne však ze stínové vlády. Ve stejné vládě stínů je bytostný antizemanovec (nejnověji ekolog) Vladimír Špidla, jenž přímo podpořil knížecí tábor. A vedle lavírujcího Bohuslava Sobotky stojí Michal Hašek tíhnoucí k Zemanovi, alergický na "průnik programů" ČSSD a KSČM a vždy připravený "příteli předsedovi" namydlit schody (a veřejně to tuze přesvědčivě popírat). A kolem dokola chodí ekonom Jan Mládek a mumlá cosi o tom, že je "bez velkých programů" potřeba "vzbudit důvěru" mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Například reformami (raději však vymyslíme jiné slovo), jež zajistí naši konkurenceschopnost stagnací mezd "při vyšším výkonu". Kolik nadšených lidí se asi příští rok v té tlačenici u volebních uren ušlape?
Budou tu s námi Zemanovy bonmoty, ba i hluboké pravdy, rychlokvašená účelová SPO-Z, poněkud rozvrkočená ČSSD a různé líhně moralizujících hub po českém korupčním dešti - Babišovo ANO 2011, Okamurův Úsvit přímé demokracie, "obrozené" Věci veřejné... Po ruce bude hotový bleší trh pro naštvané voliče, velmi znejistělé kvalitou nabízeného zboží, kterou však Česká obchodní inspekce do voleb určitě nezkontroluje. A tak to, zda levice v parlamentním klání obstojí - i čistě aritmeticky vzato - je stále ještě skutečný rébus.
V brzké době možná uvidíte, jak z oken ministerstva zdravotnictví letí muž. Naštvaní zaměstnanci kvůli němu nedostali odměny a to...
Jakou literaturu nabídnout pubescentům? O nich! Vytvoř postavy školáků, kluků i holek, pěkně vyváženě, ne jako u Foglara, typy...
Ačkoliv se Institut plánování a rozvoje nachází ve stavu klinické smrti a dokonalého rozvratu, zřídil si Sekci vnějších vztahů.
I já měla těžké úterý. Když přestal na celé dvě hodiny fungovat ten slavný vyhledavač, nastalo všeobecné zmatení.
Společnost ČEZ chce prodat svoje byty na sídlišti v pražské Písnici. Víme, kdo na tom zkouší vydělat.
Vítězem letošního 27. ročníku soutěže výtvarných umělců Ceny Jindřicha Chalupeckého byl vyhlášen Matyáš Chochola.
Nikdy nepište nic na sociální sítě okolo třetí hodiny ráno, prohlásil budoucí americký prezident Donald Trump, když se jej v...
Někteří ministři sociální demokracie to s přátelstvím myslí fakt vážně. Víme kteří.
... chci se starat sám o sebe. Až se objeví politik, který veřejně řekne právě tohle, vzbudí zaslouženou pozornost. A zasloužil...
Když vám smutný subtilní klučík začne v žižkovské kavárně tichým hlasem vyprávět, jak bojuje v první linii po boku YPG proti...
Nevíme, kdo je pan Petr Kostka (tedy: víme, nositelem toho jména je známý český herec, v tomto případě však půjde o jeho...
Američtí výzkumníci sestavili žebříček nájemníků v Oválné pracovně podle inteligence. Neuvěříte, jak to dopadlo.
Akademické nakladatelství Oxford University Press, které vydává mimo jiné zásadní slovník Oxford English Dictionary, každý rok...
Většinou činíme čistě racionální rozhodnutí. Odmala jsme totiž velmi důsledně vychováváni na principech transakční ekonomiky,...
O tom, že se bratři Josef a Karel Čapkové věnovali ve své tvorbě – každý po svém – také dětem, se dobře ví. Velkorysá výstava...
Republikánský kandidát Donald Trump na rozdíl od své demokratické rivalky dokázal přesvědčit voliče, že může znamenat pro...
Donald Trump dokázal zdánlivě nemožné. Porážkou Hillary Clintonové překvapil všechny: politické analytiky, sázkaře, Clintonovou,...
Co přinese nástup Donalda Trumpa do nejdůležitější funkce na planetě a jak se to dotkne našeho života? Od vysoce postavených...
Donald Trump to dokázal. Sprosťákovi kritizovanému celým civilizovaným světem se podařilo ovládnout důležité nerozhodnuté státy a...
Je to trend? Nomince na ceny Evropské filmové akademie, kterým se přezdívá evropští Oscaři, ovládly individuální příběhy...