Kráva není otrok, ale otrokář!

03.09. 06:00 | Autor: David Jareš

Skot domácí. Zvíře, které ochočilo člověka.

Minulý týden demonstrovali na náměstí Republiky v Praze aktivisté za práva hospodářských zvířat. Snažili se okolojdoucí šokovat uřezanými skutečnými zvířecími hlavami a vygenerovanou ošklivostí je přesvědčit, že maso se nemá jíst. Že je to zlo.

Základní myšlenka aktivistů: člověk na vše nazírá ze svého egoistického hlediska, zneužívá zvířata, která nebyla stvořena k tomu, aby je snědl. Vycházejí z přesvědčení, že člověk není pán planety a nemá právo zvířata znásilňovat. Jejich logika však vychází přesně z téhož bodu, od člověka, a nazírá na problém z jeho pohledu, jeho hodnotami, jen mění tu a tam znaménka. Vůbec samozřejmě není sporu o tom, že člověkem chovaná zvířata mají mít komfort, a když už je člověk chce zbaštit, nesmí být jejich konec spojen s utrpením a bolestí. Ale proč do toho pletou důstojnost a podobné věci? Zajímá to krávu nebo pašíka?

Člověk je velmi úspěšný živočišný druh, dokonce tak, že vytlačuje mnohé jiné a je možná nebezpečí, že svou aktivitou život na Zemi fatálně mění. Plní tím svůj osud. Uspět. Jako každý další druh na Zemi se snaží mít mláďata a reprodukovat se (až na Evropu) a tím se udržet, případně zajistit pro další potomky lepší a lepší podmínky.

Podívejme se na to z hlediska krávy. Jejího předka, divokého tura, by asi těžko napadlo, i kdyby byl takové myšlenkové operace schopen, že se po Evropě nebudou v pralesích potulovat desetitisíce býků, krav a telat, nýbrž že celá planeta bude jeho potomky doslova zaplavena. Bez strachu z vlků a medvědů, hnusných chorob a nejistoty, jestli v zimě najdou dost žrádla na přežití. A už vůbec by asi nevymyslel, že si ochočí člověka, aby se o něj staral. Cena za to je vysoká, konec života není v rukou osudu, ale řezníka. Ale už ani člověk se nechce spolehnout na nepředvídatelný osud, jak svědčí debaty o eutanazii... Ne že by se hovězí dobytek cenu nesnažil ještě snižovat, například v Indii se na něj nesmí sáhnout. Ale to byl pouze regionální úspěch, vykoupený tím, že se Homo sapiens místně dokáže o to víc vyřádit sám na sobě.

Krávy jsou dokonce tak marnivé, že za pomoci člověka dorostly do nesčetných forem vyznačujících se rozmanitými dovednostmi. A nejen krávy, ale i prasata, koně, ovce, kapři, včely nebo slepice. Stejně jako psi, kočky, morčata nebo zlaté rybky očka se na Zemi vyskytují v počtech, které by bez člověka nebyly možné. Zvířátka, která si člověka ochočila, tak vypálila rybník těm, která neměla co nabídnout či udělala chybu a chovala se jako nepřístupné fajnovky. Zneužil je člověk, nebo ona zvířátka využila a znásilnila člověka? Ono starat se o stádo krav velká zábava není, ať si to jde vegetarián zkusit.

Podobně jako zvířátka se na člověka chytily i některé rostlinné druhy. Kde by bez člověka byla pšenice, kukuřice, brambory nebo rajčata? Taková brukev! Donutila primáta, který si o sobě myslí, že mu patří svět, aby jí rozšířil a staral se o ni po celém světě, navíc si usmyslela, že by bylo dobré mít víc podob. Ať jako zelí, kapusta, kedlubna, brokolice, karfiol nebo třeba růžičková kapusta. Vyhynutí jí zatím rozhodně nehrozí.

A viděl někdy někdo partu telat nebo mrkví, jak požadují konec zotročení člověka s transparenty: "Nezaslouží si trpět celý den na traktoru, má právo na vlastní život, ne kvůli nám dřít!" Ani je to nenapadne, bez člověka by na světě nebyl nikdo z nich. Stejně jako aktivisti za práva zvířat by bez pšenice, brambor a vepřového na náměstí Republiky nebyli, nebylo by ani to náměstí. Možná by se na tom místě na stromě houpal nějaký primát s divokou brukví v ruce.

Autor: David Jareš