Klausův strach o demokracii

15.12. 07:10 | Autor: Martin Hekrdla

Konec světa podle mayského kalendáře v pátek 21. prosince určitě nebude. "Sekli" se už dříve Sibyla i Nostradamus a stejně tak letos pohoří Mayové. Je to "na tuty". Ale poslední dekáda každého roku bývá přesto zasvěcena ohlédnutím a bilancím, často neveselým. Kdekoho deptá "depka" jen tak, i bez záhadologických kachen. Když z médií ještě navíc vskutku přiletí a jsou přetřásány, bývá i hůř. Psychiatr Jan Cimický míní, že každá katastrofická "zpráva", která se opakuje a dostává do podvědomí, může u labilních jedinců vyvolat vnitřní úzkost a nejistotu.

Václav Klaus - prezident, jak se říká, nás všech - v této rozčilující době zrovna labilní jedince moc nešetří. Pro jistotu provedl ponurou bilanci již čtrnáct dní před mayským koncem světa a více než tři týdny před svatým Silvestrem 2012. Ve svém projevu na letošním setkání manažerů Euro Business Breakfast řekl, že za poslední rok "nepříznivé tendence pokračovaly" a že se situace "evidentně zhoršila". To, co jde od desíti k pěti a sviští z kopečka do pekla, je podle Klause krize. "Krize ekonomická, krize politická, ale i krize lidských perspektiv, vyhlídek a nadějí."

Je to ještě horší. "Metody léčení krize" byly podle prezidenta nanejvýš jen "pilulky proti bolestem" a řešení nepřinášely. Což ovlivňuje náladu, "vytváří všeobecnou frustraci" a "vybízí k radikálním populistickým krokům, které mohou situaci jen zhoršovat". Klaus se výslovně ztotožnil s těmi ekonomickými studiemi, které kladou důraz na politické souvislosti krize 30. let minulého století a spatřují "jisté paralely" s dneškem, s nynější prý zcela novou politickou situací. Tehdy šlo o předstupeň hrůz následujícího desetiletí. "I já mám dnes strach o naši demokracii," řekl Klaus manažerům. "Tento strach opravdu mám...," zdůraznil hned na počátku své další věty.

Společenský klimatoskeptik

Věřím mu to do puntíku, ba stejnou obavu plně sdílím. I když se při líčení krize tvářil, jako by na světě existoval jenom jediný problémový kontinent (pochopitelně Evropa). A i když tři symptomy ohrožení demokracie, které konkrétně zmínil, uvedl v podivném pořadí. Hned ten první se jeví jako přinejmenším sporný. Jde o "incident v Chrastavě" (Klaus), takzvaný atentát na prezidenta airsoftovou pistolí, kterou z bezprostřední blízkosti použil šestadvacetiletý - levě orientovaný a po uši zadlužený - Pavel Vondrouš.

"Kouzelník" Daniel Landa. Je hrozbou demokracie? Druhý Klausův příklad syndromu ohrožení demokracie - vystoupení Daniela Landy alias kouzelníka Žita na Českém slavíku a jeho kohoutí chování v dalších dnech - možná stál za rozvedení. Číslovka 44 graficky vyvedená do esesácké stylizace (hranaté SS) na Landově čepici i jeho pohrůžky brachiálním násilím (lidově: "ruční nakládačkou") byly obecně pominuty, jako by všichni opravdu věřili nevinnému výkladu čtyřiačyřicetiletého "barda". Jako by se už vlastně báli politických důsledků jeho popularity, ne-li vlastního - přinejmenším potenciálního - fanouškovství.

"Putování pana Janečka" - finančního oligarchy Karla Janečka s jeho "pozitivní revolucí" (proti oligarchům) - byl Klausův třetí, poslední a rovněž nijak nerozvedený příklad protidemokratických symptomů naší doby. Není pochyb, že prezidentovi na "pozitivní revoluci" vadí také to, co mu vždy vadilo již na "nepolitické politice": Janečkovo odmítání založit normální partaj. Soutěž politických stran o parlamentní křesla je v Klausových očích základním a vlastně jediným znakem demokracie.

Dobrá, nelze vypočítat vše a nelze mít pokaždé úplně přesnou mušku. Václav Klaus ostatně předtím, než ve své přednášce dospěl k metafoře "potápějícího se Titaniku", na jehož palubě se "jistou dobu stále ještě podávalo šampaňské", shrnul neblahé jevy obecně. Jde podle něj o "snadno viditelné jednotlivosti, které jsou uskutečnitelné a nemalým počtem lidí schvalované či alespoň tolerované jen díky postupnému vytváření klimatu, které představuje vhodné podhoubí pro jejich růst." Po čertech kostrbatá, ale hluboce pravdivá věta.

Řešení jako problém

Je tu jeden otazník. Co všechno do oněch "jednotlivostí" patří? Není to náhodou také zpolitizovaný psychedelický pogrom na komunistickou školskou radní Vítězslavu Baborovou, v němž studenti s mentalitou inkvizičních tribunálů a lynčovacích tlup stále pokračují a proměňují tak jižní Čechy - a klima v celé zemi - v karikaturu demokracie? Bojí se o demokracii ten, kdo k tomu z Hradu mlčí?

Ladislav Bátora. A co Klausův oblíbený bývalý náměstek "nejlepšího (ex)ministra školství" Josefa Dobeše, národovec Ladislav Bátora z konzervativní Akce D.O.S.T? Pět nevládních organizací - včetně Amnesty International - označilo Bátoru za člověka napojeného na lidi z neonacistické scény. Podle Klausova dávného mínění je to ovšem "hluboce konzervativní, autenticky pravicový" člověk.

To Landa určitě nebyl autentický, když na Českém slavíku vyhrkotal do publika: "Má to smysl, do prdele? Dvacet let tady dělám hudbu, a pak se stejně volej komunisti!" Zato byl najisto autentický Václav Klaus, když se v souvislosti s "atentátem" v Chrastavě podivil "absolutní nenávisti... levicové kulturně-mediální fronty". Doplníme-li tyhle verbální výšiny starší fotografií z demonstrace D.O.S.T, na níž Bátora - stojící vedle Klause - drží transparent "Intelektuálové, jděte do hajzlu!", máme tu také "jistou paralelu". Alespoň tedy se slovníkem 30. let.

Když prezident tento týden - jako bezmála "povinnou četbu" - doporučil novou a velmi obskurní spikleneckou teorii svého vicekancléře Petra Hájka (knihu Smrt sametu), byla to "pecka". Bývalý hradní pán Václav Havel je tam odhalen coby "služebník Satana", Evropská unie nazvána vězením národů a Antikrist spatřen, jak již nyní připravuje Apokalypsu, před níž blednou i Mayové. Člověka pak už přece musí napadnout, že Klausův strach o demokracii není součástí řešení, ale problému.