Klausovo dilema: riskne Waterloo?

19.08. 18:22 | Autor: Lukáš Bek

Vrátí se Václav Klaus do vysoké politiky? Jeho pobočník Ladislav Jakl nejnověji prohlásil, že nikoli, protože na politické scéně momentálně není subjekt, který by mu za to stál. Pokušení to ale musí být strašné. V nejvyšší politice byl Klaus nepřetržitě od roku 1989. Má jako Napoleon po návratu z Elby ještě jednou zkusit všem dokázat, kdo je stále největší z politiků?

Jak nedávno informoval časopis TÝDEN, existuje v kuloárech ODS vážně míněný plán na návrat otce zakladatele. Podle pondělního Práva odvolávajícího se na bývalého vicekancléře Petra Hájka je exprezident krok od opětovného vstupu do politického ringu. Snad jako lídr nové pravicové strany.

Spasitel pravice...

Jistě se najde spousta důvodů ve prospěch Klausova comebacku. Předně (1.) pravice, jmenovitě ODS, je na tom tak zle, jako nebyla ani na přelomu let 1997/1998. Její současná krize je totiž strukturální, prostupuje všemi patry stranické politiky, o personální poušti nemluvě. Klaus tak jako lídr ODS nemá konkurenci a coby šéf nové strany může modrým snadno ubírat hlasy.

Jsou tu i další plusy. Václav Klaus má předem zajištěnou pozornost médií a možná i lidí na náměstích (2.), byť doby, kdy je dokázal zaplnit, jsou nejspíš nenávratně pryč. Zakladatel ODS však kampaně miluje, komunikace s davem patří k jeho nejsilnějším stránkám. Navíc má (3.) aureolu bývalého prezidenta, což je v Česku cosi posvátného. A v neposlední řadě je schopen získat bohaté mecenáše (4.). Vždyť komu se u nás poštěstí, že mu zařídí sídlo na pražské Hanspaulce nejbohatší Čech Petr Kellner?

...nebo politický sebevrah?

Co je ale největším tématem dneška? V debatách u piva i na akademické půdě se mluví především o systému korupce, jenž ovládá politiku a státní správu, kdy jsou politické strany privatizovány (Mirek Topolánek) a slouží jako převodové páky mocných byznysových skupin. Koho (1.), snad kromě skalních příznivců, přesvědčí muž, jenž stál u zrodu tohoto mafiánského kapitalismu (Václav Havel)?

Z minulosti víme, že Václav Klaus umí vstávat z popela. Jenže koncem 90. let byla úplně jiná situace než teď (2.). Tehdy mohl hrát na city, na zradu Jana Rumla a Ivana Pilipa, kteří neunesli jeho úspěch. Bylo na koho svést všechny hříchy pravice. Dnes Klaus bojuje leda tak s větrnými mlýny. Čímž se dostáváme k dalšímu minusu (3.). Témata, jako je zlý Brusel, rozmáhající se hnutí homosexuálů (dominantní téma Hájkova webu) nebo globální oteplování, rozhodně masou voličů nezatřesou. Zbývá obhajoba čisté podoby kapitalismu. Opět záležitost úzké skupinky věřících.

Je pravda, že malé zázraky se dějí i v politice, jedním z nich je třeba návrat Miloše Zemana. Jenže společnost měla deset let na to, aby zapomněla na vše špatné, co kdy někdejší premiér prováděl, a zbyla jen vzpomínka na schopného a zábavného politika. Klaus tuhle výhodu nemá (4.), přičemž poslední zaznamenáníhodný čin bývalého prezidenta je mimořádně nepopulární lednová amnestie (5.), jejíž devastující dopad na veřejné mínění si Hrad pravděpodobně vůbec neuvědomil.

Klausovy šance naznačil nedávný průzkum agentur Median a STEM/MARK pro Českou televizi. Podle něho si jeho návrat do politiky přeje pouhých osm procent lidí (což rozhodně neznamená, že by ho automaticky volili), zatímco 72 procent je proti.

Pokud se Klaus neudrží a ještě jednou vrcholnou politiku zkusí, podstoupí tak obrovské riziko. Do historie by se mohl zapsat jako předseda strany, premiér, šéf sněmovny, prezident a nakonec neúspěšný politik. Nic horšího by se mu stát nemohlo. I proto ta současná opatrnost.

Foto: ČTK

Autor: Lukáš Bek