Klausova ztráta paměti

03.01. 13:44 | Autor: Marek Přibil

Impuls k jízlivým úvahám, že za Klausovým omilostněním je skryt hlavně kalkul s cílem poslat k ledu právě ty kauzy, kdy by v soudních síních mohly zaznít údaje, jež nemá veřejnost nikdy slyšet, zavdal článek II amnestijního rozhodnutí.

V Česku bývá amnestie doprovázena abolicí - rozhodnutím o zastavení či nezahájení trestního řízení pro činy, na něž se vztahuje. Podle článku II se "omilostnění" vztahuje na závažnější hospodářské delikty v případě, že se trestní řízení vleklo déle než osm let, což je i případ manažerů zkrachovalé Union banky - jinak učebnicového tunelu.

Pět členů představenstva bylo obviněno, že spřízněným lidem poskytovali nestandardní a nedostatečně zajištěné úvěry. Banka proto zkrachovala, klienti i věřitelé přišli o miliardy. Vyhlášení rozsudku bylo naplánováno na 22. ledna.

Václav Klaus se rozpovídal v MF Dnes, aby vysvětlil, proč se k amnestii rozhodl, a aby podtrhl, že přitom nemyslel na žádný určitý případ. Otázka související s vytunelovaným peněžním ústavem zněla: "Kde je podle vás příčina toho, že český stát neumí v době mnohem kratší než osm let dojít k pravomocnému rozsudku? Je možné s tímto neutěšeným stavem něco udělat, aby nebylo nutné využívat institutu amnestie?"

A prezidentova odpověď? "Znovu opakuji, že jsem při rozhodování o amnestii nezkoumal žádné konkrétní případy. Vy zmiňujete zcela nahodile případ zkrachovalé Union banky, o kterém nic konkrétního nevím a ani si nejsem vědom, čeho se to týkalo."

Podstatná je druhá věta: hlava státu totiž asi ztratila paměť. Stačí se podívat na její webové stránky www.klaus.cz. K dohledání je tu přepis rozsáhlého a živě vysílaného rozhovoru, který Klaus natočil 24. února 2003 pro BBC. Takřka celý byl o Union bance, jež byla v únoru 2003 nucena z důvodu ztráty platební schopnosti uzavřít všechny své pobočky. Česká národní banka zahájila správní řízení o odnětí bankovní licence. Téma bylo tedy aktuální.

I rozhovor, jenž vyšel dnes, visí na Klausových stránkách. Je zajímavé tato dvě interview porovnat. V tom novějším hlava státu dále připomíná, že v současném evropském soudnictví se velmi diskutuje takzvaná přiměřená a nepřiměřená délka řízení a že s odvoláním na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva se za nepřiměřenou délku řízení považuje doba přesahující šest let. "Trvá-li řízení osm a více let, nelze už mluvit o spravedlnosti. Mizí svědkové, čas přetváří lidskou paměť a tak dále."

Klaus má pravdu, přinejmenším z úhlu pohledu, jejž včera zprostředkoval v ČT ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v souvislosti s případem soudce Berky. "To byla typicky soudní mašinerie a přehazování si působnosti z jednoho soudu na druhý, které bylo tak dlouhou dobu, že i tento případ se dostal pod tuto amnestii."

Druhý a odlišný pohled je sice spekulativní, avšak rovněž legitimní, vezmeme-li v potaz, že v Česku existovala a nadále zřejmě existuje kauza justiční mafie: přehazování si působnosti z jednoho soudu na druhý tak mohlo být účelové, protože vláda justiční mafii potřebovala a potřebuje, nechce-li, aby v soudních síních potenciálně nezazněly údaje, jež nemá veřejnost vůbec slyšet.

Nepřipomíná vám tato úvaha tak trochu slova z úvodu, týkající se článku II amnestijního rozhodnutí? Osobně přiznám, že mívám občas při takovýchto příležitostech, jakou je i tato amnestie, pocit, jako kdyby do sebe zapadaly kostičky lega...

Foto: ČTK

Autor: Marek Přibil