Juraj Lukáč: Fendrychův biologický rasismus

12.06. 15:00 | Autor:

Ročně auta zabijí okolo 1100 lidí v Česku a 600 na Slovensku. Obávané šelmy (medvědi) u nás nezabily ještě nikoho. A přece jsou časopisy plné reklam na auta a článků varujících před krvelačnými medvědy ve slovenských horách. Proč to není naopak?

Daniel Kahneman dostal Nobelovu cenu za objev, že lidé neumějí počítat s velmi velkými nebo velmi malými čísly. Dva miliony let se náš život vyvíjí v malých desetičlenných až dvacetičlenných skupinkách a počtářským horizontem bylo číslo 150. Proto lidská intuice nefunguje v řádech miliard a miliontin. Pravděpodobnost smrti při jízdě na motorce je tisíckrát větší než zásah bleskem, a přece se více bojíme bouřky než jízdy na motocyklu. Riziko s malou pravděpodobností přeceňujeme, s velkou podceňujeme.

Nedávno jsem zaznamenal v TÝDNU vedle reklam na auta i medvědí thriller Martina Fendrycha (viz TÝDEN č. 21/08). Autor podlehl klamu, který popsal Kahneman, neumí počítat. Z jedné záporné zkušenosti syna svého přítele s medvědem vyvodil závěr, že návrat těchto šelem do Česka je šílenství a hazard. Zapomněl, že onen hoch a jeho dívka stanovali blízko upozornění, že se v okolí pohybuje synantropní medvědice, kterou tam čeští turisté naučili konzumovat lidskou potravu. Když jsem v Praze, dívám se na přechodu vpravo–vlevo. Kdyby mě porazilo auto, můj apel na likvidaci automobilů by určitě nebyl vyslyšen...

Co říkají statistiky? Od roku 1990 medvědi na Slovensku ročně napadnou jednoho člověka až pět lidí. Nikoho nezabili. Majetkové škody činí 800 tisíc korun. Slovenských. Nesrovnatelné se škodami na silnicích. Dvě třetiny napadených jsou lovci, lesníci, lesní dělníci, pytláci a sběrači jeleních shozů. Při lovu medvěd zásadně útočí na střelce, nikoli na honce beze zbraně. Turistů bylo napadeno jen šest procent; a ještě to byli tací, kteří nedodržovali zásady pobytu v horách.

Příroda je složitý organismus. Jakákoli segregace se vymstí dříve či později tomu, kdo ji způsobil. Zdravá a stabilní krajina potřebuje vedle voňavých a barevných rostlin i dravé šelmy, píchající komáry, bzučící vosy, jedovaté hady, bakterie a různou jinou havěť. Podle statistik nás ta havěť ohrožuje méně než my sami.

Vyčleňování přirozených organismů z krajiny je biologický rasismus. Stabilní lidská společnost je rozmanitá, úplně stejně se to má s krajinou. Ta česká bude zdravá, až si v Brdech medvědi udělají své brlohy a okolo Máchova jezera začnou výt vlčí tlupy.

Autor: Juraj Lukáč, náčelník lesoochranářského uskupení VLK, Slovensko