Joch se asi vymyká. Být "baba" je u chlapů normální

04.10. 12:01 | Autor: Lukáš Kovanda

"Ženy a děti první!" Podle mnoha nejnovějších závěrů expertů a historiků tato věta při námořních katastrofách příliš často nezněla. Snímek pochází z Cameronova filmu Titanic.

Premiérův poradce Roman Joch byl "odejit" hlavně proto, že prezidenta Klause označil za babu. Pokud na celou věc pohlédneme z čistě vědeckého hlediska, vyhodil jej Nečas vlastně jen proto, že - pravda, poněkud expresivně - konstatoval to, že prezident je úplně normální chlap. Vědci totiž nedávno doložili, ze "babství", zbabělost, nikoli hrdinství, je normální mužskou vlastností.

Nejdříve zachraňte ženy a děti, rozkazují kapitáni "klaďasové", kteří pak potápějící se plavidlo opouštějí jako poslední. Většinou jen ve filmech.

Realita bývá jiná a zbabělé jednání kapitána lodi Costa Concordia, která se v lednu potopila u italských břehů, není historicky vlastně nikterak výjimečné, jak dokládá nová studie ekonomů Mikaela Elindera a Oscara Erixsona z Uppsalské univerzity, nazvaná Every man for himself: Gender, Norms and Survival in Maritime Disasters.

Roman Joch označil na svém blogu prezidenta za "ufňukanou kremlofilní bábu". Oba badatelé analyzují celkem osmnáct velkých námořních katastrof, k nimž došlo v běhu tří století a které zasáhly do osudu patnácti tisíc lidí více než třiceti národností. Hledají přitom odpověď na otázku, zda se dění na potápějící se lodi odehrává tak jako v případě Costy Concordie, nebo naopak jako před stovkou let, kdy svůj nedlouhý život končil Titanic. Shledávají, že katastrofa Titaniku - kterou přežilo sedmdesát procent žen a dětí, ale jen dvacet procent dospělých pasažérů mužského pohlaví - je vlastně dost atypická. Obecně se tomu má totiž tak, že ženy sdílejí výrazně slabší vyhlídky než muži, že případnou námořní katastrofu přežijí. A to dokonce i ty, jež se plaví s Brity - ekonomové totiž prokazují, že ani pověstní angličtí gentlemani obvykle nedostáli v krizových okamžicích své reputaci.

Statistika dokládá i to, že kapitáni a posádka přežívají mnohem spíše než pasažéři. Vyšší podíl přeživších žen než mužů vlastně charakterizuje jen dvě námořní katastrofy z oněch osmnácti analyzovaných, a sice přeměnu ve vrak plavidla Birkenhead v roce 1852 a právě konec Titaniku. Ačkoli ve všech ostatních případech lidé jednali každý sám za sebe, zachraň se, kdo můžeš, a přežívali tudíž spíše muži, tyto dvě katastrofy stačily na to, aby vznikl genderový mýtus o hrdinných kapitánech a šlechetných mužích vůbec.