Jiří Schneider: Radar sem, rakety tam

29.01. 00:00 | Autor:

S útokem teroristické rakety počítat musíme

A je jasno: Američané potvrdili zájem mít na našem území radar. Nepůjde o žádnou velkou základnu, radar podobné velikosti u nás bez velkého humbuku slouží potřebám celé Aliance. Nový radar má být součástí amerického systému obrany před balistickými raketami. Proto veřejná diskuse na toto téma neodvratně přitahuje všechny, kteří mají vyhraněný názor na Američany, na roli Spojených států ve světě i na naše spojenectví s nimi.

Nejoblíbenější klišé pracuje s hořkou zkušeností z dočasného pobytu sovětských vojsk. Není to směšné, když tu má působit dvousetčlenná obsluha zařízení na rozloze do deseti hektarů?

Vzpomínku na studenou válku oživují varovné hlasy z Moskvy. Nemohou být myšleny vážně; jak by mohla instalace jednoho tuctu antiraket změnit strategickou rovnováhu, která se stále ještě počítá v tisících jaderných hlavic?

Kritická ruská prohlášení mohou navodit nepříjemné déja`vu ze studené války. Rusové přitom dobře vědí, že základna takového rozsahu rovnováhu s USA nenaruší. Nechtějí však nechat výstavbu protiraketových zařízení ve střední Evropě bez odezvy.

Veřejná vyjádření jsou signálem, kolíkují prostor pro další jednání. Pozoruhodné je, že nejhlasitěji se ozývají vojenští představitelé (například velitel ruských kosmických vojsk). Je to pro něho vítaná příležitost, jak doma zdůvodnit, že potřebuje více peněz. Dříve nebo později bude Moskva protiraketový systém na své jižní hranici budovat také. Balistické rakety v rukou nepředvídatelných režimů mohou v budoucnu ohrozit i Rusko.

Jak velké je riziko omezeného útoku balistickou raketou? V době studené války měly monopol na mezikontinentální balistické střely pouze velmoci. Na jejím sklonku měl rakety středního doletu k dispozici kdekdo. Saddám Husajn je neváhal použít v roce 1991, aby se pokusil vtáhnout Izrael do první války v Zálivu a rozbít koalici za osvobození Kuvajtu. Dnes jsou po světě v různých modifikacích rakety ruské, severokorejské nebo čínské provenience. Hranice dostupnosti raketových nosičů se snižuje, časem se k nim mohou dostat i různé teroristické skupiny. Loni v létě všechny překvapilo, jakými sofistikovanými řízenými střelami je vybaven Hizballáh v Libanonu. Teroristický útok balistickou střelou už přestal být scénářem z bondovky. Musíme s ním počítat, přestože existují i jiné hrozby. Neočekávaný útok dvěma unesenými dopravními letadly na New York byl nakonec snáze proveditelný než útok raketou.

Jak se to týká bezpečnosti České republiky? Přes střední Evropu by z Blízkého východu mohly letět rakety směrem na naše spojence v západní Evropě či Severní Americe. Například Írán má rakety s doletem přes tisíc kilometrů. Během několika let může ohrozit Evropu jadernými hlavicemi. To není hypotetická hrozba, nelze ji banalizovat. Není bohužel směrodatné, že k nám mnozí Íránci žádné nepřátelské úmysly nechovají, jak nedávno řekl stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Stačí, když je budou mít jejich vůdci.

Přinese radarová základna větší bezpečí, nebo přitáhne pozornost teroristů? Záleží na perspektivě. V americké vojenské přítomnosti v Evropě můžeme na základě zkušenosti dvou světových válek vidět záruku bezpečnosti. Americká základna v Česku - byť malá - je hmatatelným potvrzením trvajících závazků. Na druhé straně několik generací nás bylo vychováno v duchu: Chceš-li přežít, nevyčnívej! Neupozorníme tedy na sebe? Podívejme se na to střízlivě: teroristům jde spíše o to, vyvolat a šířit pozornost a strach. Není mi jasné, jakým způsobem by se právě útok na radarovou stanici mohl teroristům hodit, vždyť půjde o jeden z nejlépe střežených objektů v zemi. Jsou u nás stovky atraktivnějších cílů, ale to je jiná otázka.

A nakonec: máme o základně uspořádat referendum? Spojenec, který otázky bezpečnosti řeší referendem, není spolehlivý, ale vrtkavý jako veřejné mínění. Stejně ale platí, že neobstojí vláda, která v otázkách bezpečnosti zapomíná na veřejnost. Rozhodnutí musí učinit po zralé úvaze vláda a parlament. Výsledek budou jistě umět obhájit a vysvětlit občanům. Úkolem zvolených zástupců přece není být jen hlásnou troubou lidu, ale také nést odpovědnost. Jinak bychom si mohli vládnout pomocí esemesek.

Autor: Jiří Schneider, Pražský institut bezpečnostních studií (PSSI)