Je horší zloděj, nebo ministr?

21.09. 09:10 | Autor: Lukáš Wagenknecht

V minulém týdnu jsem se několikrát setkal s názorem, že podpis smlouvy na tři roky za 5,3 miliardy bez veřejné soutěže je jediné možné řešení. Takže lamentovat nad tím, že se porušuje zákon, je pouze nesmyslné křičení do tmy. Hlavní je, že politici a úředníci vyřešili problém a nějaké případné porušení nesmyslného zákona je prostě nutnost. Proto chci krátce popsat způsob, který by byl právně obhajitelný a v souladu s českými zákony tak, aby politikům nehrozilo trestní stíhání za porušení zásady řádného hospodáře.

Jednoduše ukázat, že argumentace politiků o tom, že zachránili desítky miliard na vybraném mýtu, je nesmysl a jejich konání je stejně špatné, jako když vás zloděj okrade.

Kdyby byla zakázka z ruky obhajitelná?

Vyčítat ministru Ťokovi, že zadal tzv. "z ruky" společnosti Kapsch přes pět miliard a ušetřil fiktivních 25 procent proti původní smlouvě, je neobhajitelné, i když je ve svém úřadě pouze něco přes rok.

Pokud by politici opravdu mysleli vážně, že chtějí zachránit výběr mýtného, byla by tu obhajitelná možnost, jak prodloužit smlouvu se stávajícím dodavatelem. Jenomže by před tím museli něco pro zajištění budoucího provozu mýta opravdu udělat.

Nejenom právně čistý, ale také logický postup by byl, pokud by ministerstvo včas (třebaže až po nástupu současného ministra v na začátku tohoto roku) vypsalo úplně novou soutěž na dodavatele. Transparentní otevřené řízení, které jediné může prověřit skutečnou cenu a úsporu proti stávající smlouvě, kterou mnozí, včetně ministra Ťoka, označili na pro stát nevýhodnou.

Jednoduše vypsat zakázku a vybrat toho, kdo by v požadované kvalitě a rozsahu nabídl nejnižší cenu.

Kdyby se "opravdu" nestíhalo, hrozila by pokuta

Protože jsme v Česku, dalo by se očekávat, že v rámci otevřeného řízení, které by mělo trvat cca 6 měsíců, mohou nastat účelové průtahy. Buď ze strany současného, nebo jiných potencionálních dodavatelů. Nicméně by ministr dokázal, že má zájem o nejvýhodnější cenu, kterou může určit právě a jenom otevřená soutěž mezi konkurenčními dodavateli.

Pokud by k případným průtahům došlo, bylo by podle mého názoru obhajitelné prodloužit současnou smlouvu a to na pouze dobu nezbytně nutnou pro dokončení zakázky a podpis smlouvy s novým dodavatelem.

Ministerstvu by sice hrozila pokuta od ÚOHS, nicméně by prokazatelně postupovalo jako řádný hospodář, který učinil veškeré kroky pro zajištění provozu systému a dodržení zákona.
Toto se nestalo. Jednoduše se prodloužila smlouva na další tři roky a jedeme dál. Je otázkou, kde budeme za tři roky a jestli se nebude prodlužovat znovu.

Ušetřily se miliardy?

Výroky ministerstva o úspoře 25 procent, které byly jedním ze zastíracích argumentů pro veřejnost, jsou nebetyčné bláboly. Jak si můžeme být jistí, že vybudovaný systém, který funguje dlouhá léta a bude fungovat další tři roky, by měl být levnější pouze o 25 procent? Jaké mohou být náklady společnosti, která bude udržovat dávno účetně odepsané řešení? Je taková úspora dost veliká? Konstatování ministra je tak proto jenom pěkným pohlazením a zároveň plácnutím do vody mediálního rybníku.

Tento jediný logický argument, který by běžný daňový poplatník mohl chápat jako obhajobu jedné z největších protiprávních zakázek za dlouhá léta, je tedy neověřitelný a tím bezcenný. Jak můžeme vědět, že by udržování starého systému na budoucí tři roky nemohlo stát třeba jednu miliardu? Jak můžeme vědět, že tak tato zakázka není předražená třeba o 70 nebo 80 procent? Jak můžeme vědět, že dodavatel nebude inkasovat marži 3 nebo 4 miliardy na zastaralém systému, který běží na hardwaru státu?

Další argumenty, související s tím, že z důvodu blížícího se konce současné smlouvy nejde nic udělat, jsem již rozebral výše.

Občané dvojí kategorie?

Abychom nebyli nespravedliví k ministru Ťokovi, není jediný, který dává z ruky neskutečné sumy. Stejně tak se zadala z ruky zakázka ministra Chovance za bratru 80 milionů na systém evidence úředníků státní správy nebo vládními politiky opěvovaný systém elektronické evidence tržeb za mnoho milionů na rozšíření zastaralého systému ADIS z roku 1993. Jednoduše jde už o zaběhlé systematické porušování právních předpisů, se kterými si v Česku politici vytírají pozadí.

Smutný závěr plynoucí z postupu, který politici neustále dokola rádi využívají, vystrašit občany tím, že něco nebude fungovat, je důkazem toho, jak pohrdají právním řádem. Jenomže jak může fungovat fotbal, pokud nejsou jasná pravidla, která se budou dodržovat?

Je neskutečné, když ministr a jeho úředníci podepisují narychlo smlouvu o víkendu, aby nemohl ÚOHS jejich postup zastavit předběžným opatřením. Stejně tak je nemorální, když ministr pro jistotu nechá za své rozhodnutí podepsat diskutabilní smlouvu náměstkem, aby za ni nenesl právní odpovědnost. Nebo tím, že zkrátka dají dvornímu dodavateli z ruky miliardy, i když to zákon zakazuje.

Naopak běžný občan je při jakémkoliv přestupku povinný nést odpovědnost, což je samozřejmě správné. Jaký je rozdíl mezi zlodějem, který ukradne pár tisícovek a ministrem, který státu způsobí miliardovou ztrátu tím, že neumožní dodavatelům soutěžit o cenu dodávky? Jaký příklad potom občan od státu dostává? Porušovat zákony je vlastně v pohodě, když se to v médiích pěkně namaluje. Ale jenom pro někoho.

Autor: Lukáš Wagenknecht