Jak šel čas s Havloklausem

11.02. 15:43 | Autor: Lukáš Bek

Odcházení je strašně těžké. Věděl to Václav Havel a bezděky to dokazuje i Václav Klaus. Po deseti letech na Pražském hradě jako by končící hlava státu zkoušela, čím ještě může šokovat. Amnestie byl dobrý pokus, ale pořád to není ono. Tak si vzala opět na mušku svého odvěkého rivala, a jak to šlo, přitlačila na pilu.

"Václav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví," citovaly Lidové noviny slova Václava Klause pro polský týdeník Do Rzeczy.

Po listopadu 1989 stálo Československo na křižovatce, z níž jedna cesta vedla ke kapitalismu a druhá měla navazovat po dvaceti letech na socialismus s lidskou tváří. Alespoň to tak nějak tvrdil i sám končící prezident v různých svých knihách. Václav Klaus - při vší úctě k němu - v roce 1989 ještě nebyl takovou ikonou jako dnes. Hlavní tvář změny jsme přitom v oněch časech nutně potřebovali. Na jedné straně byli lidé jako Alexander Dubček (skoro každý si na něj z dob pražského jara pamatoval) či šéf Prognostického ústavu Valtr Komárek, na straně druhé Václav Havel jako jasná záruka cesty směrem k vítězi studené války. Otázka, zda budeme směřováni ke kapitalismu, anebo k něčemu jinému, byla bez nadsázky věcí mezinárodní politiky. Opět při vší úctě k Václavu Klausovi to byl Václav Havel, kdo se stal v této věci živoucím symbolem.

Kdo je tady imperialista?

A právě takto nastavený azimut umožnil Václavu Klausovi, aby svou ekonomickou reformu v první polovině 90. let vůbec mohl začít realizovat - a za tiché podpory Václava Havla dokončit. Tehdejší prezident se proti způsobu privatizace hlasitě ozval až ve slavném rudolfinském projevu v prosinci 1997 a až o tři roky později začal mluvit o "mafiánském kapitalismu". Pranýřovat Klause tedy začal v době, kdy už bylo dávno "vymalováno", karty rozdány a kmotři na svých místech.

"Měl bych ale snad také alespoň zmínit jeho (Havlův) kosmopolitismus proti mé důvěře ve stát, ve kterém žijeme. Byl to také výbojný zahraničněpolitický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa," řekl Klaus dále v rozhovoru pro polský list.

Ano, Václav Havel v roce 1999 podporoval bombardování Jugoslávie a o čtyři roky později jako jediná hlava státu v Evropě podpořil koalici ochotných v útoku na Irák, údajně disponující zbraněmi hromadného ničení. Havlův názor tehdy sdíleli i mnozí Klausovi nejbližší spojenci, jako třeba poradce pro zahraniční politiku Jiří Payne či jeden z Klausem označených korunních princů v ODS Petr Nečas. Odcházející prezident je konzistentní, už tehdy plány administrativy George Bushe mladšího kritizoval - a mimo jiné si tak získal srdce části komunistických zákonodárců, kteří mu v první prezidentské volbě v roce 2003 dali hlas.

Tehdejší spor mezi Havlem a Klausem ale opět neprobíhal na ose pravice - levice. Spíše bychom mohli použít - samozřejmě jako vždy kulhající - srovnání s konfliktem mezi americkými neokonzervativci, k nimž se hlasitě přidal Havel, a v mnohém ještě konzervativnějšími izolacionisty, jejichž názory připomínala Klausova argumentace proti vývozu demokracie na kanonech tanků.

Popletené Česko

Nejpikantnější ovšem je Klausovo spojení "levičáctví" a "elitářství", omluvitelné snad jen obsedantní potřebou prezidenta označovat vše jemu protivné jako levicové, jako ten slavný snowboard. Samozřejmě za ta léta víme, že když Klaus někomu nadává do extrémních levičáků, ve skutečnosti vlastně myslí třeba feudály.

Jeden z Klausových levičáků, skoroprezident Karel Schwarzenberg, získal v kampani podporu i od "havlovských elitářů", z nichž někteří, natěšeni po prvním kole, snili o zavedení (zřejmě levičácké) konstituční monarchie v Česku. Tihle havlovci by se ale měli spíše obrátit na nejpovolanější, tedy na politickou stranu Koruna česká, která má zavedení polofeudálního řádu přímo ve svém programu. Její představitelé se ostatně pokoušeli najít platformu pro novou politickou sílu na sedánkách pod názvem Hovory na pravici. Mezi účastníky byli například Klausův tajemník Ladislav Jakl či bývalý poradce premiéra Roman Joch ("Klaus je ufňukaná kremlofilní bába"). A všechno to organizovali jistý Ladislav Bátora a jeho nahnědlá akce D.O.S.T. Celé je to v Česku nějak popletené.

Foto: archiv

Autor: Lukáš Bek