Jak obelstít ústavu

21.08. 00:00 | Autor: Martin Fendrych

Vlna štěstí by po minulém pondělku měla zaplavit naše okoralá srdce: po jednasedmdesáti dnech tápání, nejistoty a strachu o náš ústavní systém máme konečně nového předsedu poslanecké sněmovny. Zvolen byl jistý Miloslav Vlček (45, ČSSD). Dostal krásných 174 ze 197 hlasů. Haleluja. Jiří Paroubek poté podal demisi a Mirek Topolánek byl jmenován premiérem. Takže je „odblokováno“?

Vlna občanského štěstí rychle opadne, když si člověk připustí, co se to stalo. My totiž nemáme předsedu poslanců, ale jakopředsedu poslanců. Pravomoci skutečného šéfa Poslanecké sněmovny jsou sice dány Ústavou ČR, ale jakopředseda Vlček, jakmile by měl skutečně něco rozhodnout, skutečně předsedou být, okamžitě musí podat demisi. Pokud dostane vláda v prvním pokusu důvěru poslanců, Vlček končí.

Pokud se premiérem stane sociální demokrat, Vlček končí. Pokud dojde na třetí pokus o sestavení vlády, Vlček končí. To je komedie.

Nemáme ani „odblokováno“. Jediná výhoda této objížďky nepohodlného ústavního zákona je, že Jiří Paroubek a jeho exvláda konečně končí a nastoupí regulérní kabinet vítěze. Jiných výhod ODS a Mirek Topolánek nedosáhli.

Zatím vyhrává Paroubek. Jeho strana získala předsedu sněmovny, aniž se zavázala, že podpoří Topolánkovu vládu. Nejen to. Při jednání pěti předsedů parlamentních stran u Václava Klause získala ČSSD příslib, že pokud ODS neuspěje a nezíská pro svou vládní partu důvěru, v druhém pokusu prezident pověří Paroubka. Přitom o důvěře bude rozhodovat Paroubek plus komunisté...

Topolánek zatím prohrává. A málo mu asi pomohlo, že jeho žena hodlá kandidovat do Senátu za stranu Politika 21, jež soupeří s ODS a vede ji europoslankyně Jana Bobošíková. Mezi tradičně pevně semknutými, navenek jednotnými občanskými demokraty to je vnímáno jako podraz, malér a důkaz slabosti předsedy v nejdůležitější chvíli jeho kariéry - když se stává premiérem. Topolánek zjevně válčí na třech frontách: proti ČSSD, proti Hradu a doma.

Proč podal Paroubek demisi? Nabyl dojmu, že se k němu veřejné mínění otáčí zády. Lidem se nelíbí mít starou vládu, jež nekopíruje výsledek voleb, jejich volbu. A ODS dává ČSSD v průzkumech na frak, předstihuje ji o deset procent. Proto konec blokace. Ostatně, jak bylo již řečeno, Paroubek sice ztratí vládu a jeho věrní se začnou bát, jak po nich teď třeba nový ministr vnitra půjde, ale ČSSD získala šéfa sněmovny a prezidenta má dnes na své straně více než postklausovská ODS. Vyhlídky nikoli beznadějné.

Provedl to ranami osudu stíhaný Topolánek dobře? Bude mít vládu. Ta vláda bude viset na libovůli Paroubka, který chce sám vládnout, a na vůli zelených a lidovců. Reformy půjdou k ledu. (Tažení proti korupci, doufejme, zůstane tam, kam patří, tedy v policii a na státním zastupitelství.) Jakmile Paroubek usoudí, že má silnější pozici, vládu povalí. Vyhlídky pro ODS dosti málo nadějné. Přitom Topolánkova pozice nebyla tak špatná. Paroubek vypadal jako čím dál větší kazič, brzdič, škodič, ztrapňoval se jako ten, kdo nepřijal výsledek voleb. Výhodu ošklivého soupeře, který dřepí ve vládě a neumí ji opustit, Topolánek ztratil. Co dál? Jak se z toho vyhrabat?

Nejhorší by bylo ČSSD ustoupit, nechat si od diktátorského Paroubka diktovat program a ministry. To je cesta do pekel, k dočasnosti, ke ztrátě náskoku. Předsedovi ODS zbývá jediná cesta - jít žádat poslance o důvěru se svou představou a se svými lidmi. Když prohraje, jako že asi prohraje, nevadí. Nastoupí Paroubek. Pokud nikdo z pravé stovky poslanců nezradí, i buldozer musí prohrát, zakusit hořkost porážky. Ze stovky sto jedna neupleteš. Na třetí kolo pak už ani nemusí dojít. Jestliže ČSSD svůj pokus - řečeno s Klausem - „prokaučuje“, otvírá se cesta k jedinému rozumnému řešení, tedy k předčasným volbám. Jde jen o to, jestli Mirek Topolánek vydrží dost dlouho zaťatý a nehodí lidovce a zelené přes palubu. Jestli se „zabejčí“, bude mít před sebou hodně dlouhou cestu, ale také šanci na skutečnou výhru.

Podmínečné zvolení Vlčka je výsměch ústavě. Představte si dočasného prezidenta. To moc nejde, že? Nebo dočasného poslance, dočasného předsedu Ústavního soudu. Směšné. Ale my máme dočasného jakopředsedu sněmovny, který nesmí nic, leda snad řídit schůzi. I na tiskovkách za něhoj radši mluví Paroubek, aby něco nešikovného neplácl... Tak tudy, touhle socialistickou třetí cestou raději ne. Abychom se za chvíli nestali jen jakýmisi jakoobčany v jakodemokratické, jakosvobodné jakorepublice.

Autor: Martin Fendrych