Ústy mluvčího Nejvyššího soudu jsme se včera dozvěděli, že poslanci Marek Šnajdr a Petr Tluchoř nemohou být trestně stíháni za své projevy na půdě Poslanecké sněmovny, jelikož v září a říjnu 2012 byli chráněni poslaneckou imunitou.
Tento rozsudek Nejvyššího soudu, který je evidentně v rozporu s právním názorem nejen olomouckého vrchního státního zastupitelství, ale i okresního soudu v Ostravě, musel být nutně analogicky aplikován na vazebně stíhaného poslance Ivana Fuksu, jenž byl rovněž propuštěn, a promítl se logicky i do žádosti o vydání poslance Petra Nečase ke stíhání.
Co zatím víme? Článek 27 Ústavy České republiky, konkrétně bod 2, říká: "Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu, nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem."
Tato pasáž ústavy je zcela jistě nutná a potřebná. Svým obsahem zajišťuje ochranu zákonodárcům za projevy, které by mohly být jinde trestné (viz například trestný čin pomluvy). Vždyť i zákonodárci jsou jenom lidé, podléhající emocím, ale ruku na srdce, mnohdy tak jednají zejména pro dosažení vyšších voličských preferencí, anebo pro prosazení zájmů svých stran, které je nominovaly k výkonu jejich mandátu.
Nicméně současně se běžný uživatel internetu, to jest podle mého odhadu asi většina on-line Čechů, může domnívat, že v trestním stíhání exposlanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře nejde o tento shora uvedený případ. Svá tvrzení mohou na rozdíl od nálezu Nejvyššího soudu opřít o prostý fakt, který lze nalézt v pojmu "projev" třeba na veřejně přístupné Wikipedii; dnes nejsnazší cesta získávání informací.
Zde se totiž píše: "Veřejná řeč, projev či proslov (starořecky retra, latinsky oratio) je rétorická forma, text určený k veřejnému pronesení a mající za cíl přesvědčit posluchače o pravdě a argumentech autora (orátora). V kultuře starého Řecka a Říma byla veřejná řeč základní formou persvaze. Autorem řeči mohl být buď samotný orátor anebo si mohl nechat text napsat logografem."
Již známé pasáže z usnesení Nejvyššího soudu (nevíme ovšem, nejsou-li vytrženy z kontextu) naopak například uvádějí: "Za projev učiněný v Poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností, a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic. Jde tak stručně řečeno o vyjádření postojů v rámci politické soutěže probíhající nepochybně i v Poslanecké sněmovně, a to i ze strany jednotlivých poslanců."
Odkloňme se ale teď od pohledu právního a pohleďme na uvedenou problematiku očima laika, klidně třeba studenta češtiny. Musí mu jistě připadat rozhodnutí Nejvyššího soudu jistým způsobem nelogické, neboť povinným znakem projevu tak, jak jej chápe i z encyklopedií, je mimo jiné jeho veřejný charakter; a lze úspěšně pochybovat o tom, že jmenovaní zúčastnění pronášeli rétorická cvičení při sjednávání údajného úplatku v podobě trafik třeba i na půdě jídelny Poslanecké sněmovny; podle vyjádření advokáta Bruny paní Nagyová schůzky sjednávala právě mimo jiné v této jídelně.
Pokud žijeme v právním státě, tak zřejmě není na místě polemizovat o rozsudku nezávislého soudu, který je v rozhodování vázán zákonem, avšak náš student může mít, přiznejme si, určité pochybnosti. Jinou otázkou už pak je, zdali by teď termín "projev" neměl definovat Ústavní soud; v jednacím řádu sněmovny, který je na úrovni zákona, totiž podle všeho vymezen není. Budou-li pochybnosti o rozhodnutí Nejvyššího soudu, nechť se na Ústavní soud ti, co je mají, tedy obrátí.
V brzké době možná uvidíte, jak z oken ministerstva zdravotnictví letí muž. Naštvaní zaměstnanci kvůli němu nedostali odměny a to...
Jakou literaturu nabídnout pubescentům? O nich! Vytvoř postavy školáků, kluků i holek, pěkně vyváženě, ne jako u Foglara, typy...
Ačkoliv se Institut plánování a rozvoje nachází ve stavu klinické smrti a dokonalého rozvratu, zřídil si Sekci vnějších vztahů.
I já měla těžké úterý. Když přestal na celé dvě hodiny fungovat ten slavný vyhledavač, nastalo všeobecné zmatení.
Společnost ČEZ chce prodat svoje byty na sídlišti v pražské Písnici. Víme, kdo na tom zkouší vydělat.
Vítězem letošního 27. ročníku soutěže výtvarných umělců Ceny Jindřicha Chalupeckého byl vyhlášen Matyáš Chochola.
Nikdy nepište nic na sociální sítě okolo třetí hodiny ráno, prohlásil budoucí americký prezident Donald Trump, když se jej v...
Někteří ministři sociální demokracie to s přátelstvím myslí fakt vážně. Víme kteří.
... chci se starat sám o sebe. Až se objeví politik, který veřejně řekne právě tohle, vzbudí zaslouženou pozornost. A zasloužil...
Když vám smutný subtilní klučík začne v žižkovské kavárně tichým hlasem vyprávět, jak bojuje v první linii po boku YPG proti...
Nevíme, kdo je pan Petr Kostka (tedy: víme, nositelem toho jména je známý český herec, v tomto případě však půjde o jeho...
Američtí výzkumníci sestavili žebříček nájemníků v Oválné pracovně podle inteligence. Neuvěříte, jak to dopadlo.
Akademické nakladatelství Oxford University Press, které vydává mimo jiné zásadní slovník Oxford English Dictionary, každý rok...
Většinou činíme čistě racionální rozhodnutí. Odmala jsme totiž velmi důsledně vychováváni na principech transakční ekonomiky,...
O tom, že se bratři Josef a Karel Čapkové věnovali ve své tvorbě – každý po svém – také dětem, se dobře ví. Velkorysá výstava...
Republikánský kandidát Donald Trump na rozdíl od své demokratické rivalky dokázal přesvědčit voliče, že může znamenat pro...
Donald Trump dokázal zdánlivě nemožné. Porážkou Hillary Clintonové překvapil všechny: politické analytiky, sázkaře, Clintonovou,...
Co přinese nástup Donalda Trumpa do nejdůležitější funkce na planetě a jak se to dotkne našeho života? Od vysoce postavených...
Donald Trump to dokázal. Sprosťákovi kritizovanému celým civilizovaným světem se podařilo ovládnout důležité nerozhodnuté státy a...
Je to trend? Nomince na ceny Evropské filmové akademie, kterým se přezdívá evropští Oscaři, ovládly individuální příběhy...