Homosexuální revoluce

02.01. 00:00 | Autor: Martin Fendrych

Loni v půli prosince poslanci přijali registrované partnerství. Průlom. Pokud zákon podrží senátoři a prezident, budeme první postkomunistickou zemí, která sňatky osob stejného pohlaví povolí.

Podle průzkumů je sedmdesát procent veřejnosti pro: když se mají rádi, ať se berou. Ať se o sebe oficiálně starají, dědí po sobě, mají právo znát zdravotní stav toho druhého. Stát jim mimo jiné nepřeje klasický svatební obřad, vdovský důchod a adopci dětí. Katolický poslanec Jan Karas (KDU-ČSL) přijetí normy vidí jasně: „Mám pocit, že se všichni okolo mě zbláznili.“ Zbláznila se sněmovna? Budou za čas homosexuálové adoptovat děti?

Nejspíš ano. Svatby gayů a lesbiček se šíří po světě. Například v Nizozemsku si mohou dítě osvojit. Posun má několik příčin. Váha církví, které homosexuální rodiny odmítají, klesá. Jsou čím dál nemodernější. Člověk dneska více věří „na vědu“ než na vyšší moc.

A věda čím dál přesvědčivěji dokazuje, že se homosexualita dědí. Její gen zřejmě přenáší matka. Našlo se i vysvětlení pro Darwinův paradox (geny, které nemají budoucnost, by měly zaniknout). Homosexuálové nemohou zplodit dítě, měli by tedy vymřít, což se neděje. Je jich pořád stejně. Genetik Andrea Camperio-Ciani z Padovské univerzity vyzkoumal, že matky, které zplodí nerozmnožující se homosexuální jedince, porodí o to více dětí, snad aby mezeru dohnaly.

Z toho plyne, že homosexualitou se nedá „nakazit“ a že je snad dokonce jakýmsi záměrem přírody. Věřící člověk by měl říct: záměrem Božím. Není to nemoc, která by se měla léčit, nebo jen od okolí okoukaný způsob chování, jenž by měl být trestán. Tohle už vědci poznali.

Další důvod: hodnota klasické rodiny klesá. Není už nezbytně nutné vzít se na radnici nebo v kostele. A to zase nic nemění na tom, že spolu mladí v párech žijí. Jen se nehrnou do plození a obřadu. Vidí kolem sebe davy rozvedených, rozpadlé rodiny s přetrhanými vztahy, spoutané jen provazy majetku, případně „závazky“, tedy dětmi.

Ve světě rozbombardovaných rodin se zdá vzácné, když se někdo, byť jsou to dva „stejnopohlavníci“, tak strašně chce brát. Oni pro heterosexuální většinu znovu rodinu jakoby objevují, ukazují jejím směrem.

Za několik let budou stejnopohlavní „rodiny“ běžné, ničím nepřekvapí. Ukáže se, že nejsou o nic horší ani lepší než ty druhé. A budou chtít vychovávat děti. Pro ženy-lesbičky to nepředstavuje velký problém. Nějak otěhotní. Pro dva muže to bude těžší, ale „potomka“ chtít budou. Zatímco těm druhým, většině, nijak zvlášť nepůjde o to, aby děti adoptovat nemohli. Zase se z toho stane střet „tmářů“, jak se nadává věřícím, a celkem populárních homosexuálů. Vyhrajou ti oblíbenější, mediálně zdatnější a aktivnější, gayové a lesbičky.
Bude to dobře? Pro dítě je nejen podle bible, ale i podle vědy, podle psychologů ideální, když má tátu a mámu. Když žije v archetypu, když je obklopeno původním smyslem obou pohlaví, která se mají milovat a množit. Dítě, vychovávané jedním rodičem (ženou, mužem) nebo dvěma ženami, dvěma chlapy, tedy neúplnou rodinou či jednopohlavním párem, je jiné. Neúplné, znající pouze jeden ze dvou základních vzorů. Takže to má v životě složitější. Těžko mu to přát.

Proti ale stojí silný argument: zhruba dvacet tisíc dětí bez rodičů v dětských domovech. Starat se o ně dvojice „kluků“ nebo „holek“, žilo by se jim asi lépe. To nepopírá dokonce ani homosexuálobijec Karas: „Já si dovedu představit, že se dva homosexuálové dovedou postarat o dítě lépe než třeba někde v rozvrácené rodině.“ A hned doplní: „Ale nesmí to být pravidlo.“ Jenže když to nepovolí zákon, homosexuálům dítě ústav nebude smět vydat. Což Karas ví. Přiznává, že by dětem bylo lépe u dvou gayů nebo lesbiček, ale rukama nohama bude bránit uzákonění. Proč? „Nakazit“ se děti přece nemohou. A možná by poprvé v životě našly lásku, tedy hodnotu, na které stojí křesťanská víra.

Když poslanci přijali zákon o registrovaném partnerství, nezbláznili se. A jestli Karas a další odpůrci chtějí zabránit tomu, aby homosexuálové časem adoptovali odložené děti z ústavů, dá se tomu celkem jednoduše zamezit. Mohou je sami adoptovat, sami jim nabídnout rodinu, vřelý vztah a prima budoucnost.

Autor: Martin Fendrych