Hnědásek vymírá, má nárok na záchranu

18.04. 00:00 | Autor:

Komentář „Zelený bolševismus“ (viz TÝDEN č. 14/06) vyvolal řadu rozličných reakcí. Ozvali se entomologové, ale také vlastníci lesů. Jen úředníci, jako obvykle, mlčeli. Otiskujeme pohled vědců a pohled majitelů na prosazování záchrany hnědáska osikového.

Martin Fendrych označil za „zelený bolševismus“ připravovaný plán péče o přírodní rezervaci Dománovický les v Polabí. Jako spoluautoři plánu musíme některá jeho tvrzení uvést na pravou míru.

Návrh se orientuje hlavně na motýla hnědáska osikového. Tento dříve dost rozšířený motýl se dnes ve střední Evropě potácí na prahu vymření.

U nás živoří v jediné populaci. Důvod? Lesy evropských nížin vypadaly po tisíciletí jinak než dnes, tradiční způsoby hospodaření je udržovaly někde mezi savanou a anglickým parkem. Zapojené a stinné porosty v našich nížinách ještě před stoletím prakticky neexistovaly, jsou výtvorem moderního lesnictví. Proměna hospodaření vyhubila i stovky druhů hmyzu, rostlin, hub, ptáků. O nárocích hnědáska nelze pochybovat, málokterý živočišný druh je dnes u nás tak intenzivně zkoumán.

Nejde o to, že byl zařazen do evropské úmluvy Natura 2000, což nám ukládá nepřipustit jeho vymření. Jde o nás samotné. Ten křehký motýl nám klade otázku, jak vážně to myslíme s ochranou vymírajících živočichů a rostlin. Jsme ochotni jí obětovat třeba naše zažité představy o „správné“ přírodě, nebo zůstane u deklarací, utrácení veřejných peněz a ujišťování se, jak jsme skvělí, ekologičtí a pokrokoví?

Oběti ale nesmíme chtít po vlastnících. Ochrana hnědáska stojí a padá s podmínkou, že ztráty, které majitelé utrpí, jim budou v plné výši kompenzovány. V poměru k sumám, vypláceným například za neefektivní zemědělské dotace, nejde o pakatel. Za to, že podmínky kompenzací dosud nebyly upřesněny, může podezíravost majitelů stejně jako liknavost státní správy, jež se neumí rozhoupat ke konkrétní nabídce. Co působí jako arogance, je ve skutečnosti nedůvěra na obou stranách. Komentář TÝDNE situaci zjednodušuje; nestojí zde proti sobě všemocný stát a týraný soukromník. Navržená změna hospodaření nejenže neohrozí orchidej střevíčník pantoflíček, ale dokonce jí prospěje. Dojde sice ke „zředění“ vzrostlých stromů, ale doba jejich obmýtí se naopak prodlouží. Ač obě strany pochybily, nic není ztraceno. Ještě lze hledat řešení, které uspokojí majitele i motýla. Jinak hrozí státu i majitelům obrovská ostuda - v Bruselu i u domácí odborné a ochranářské veřejnosti.

Autor: Oldřich Čížek, Martin Konvička