GLOSA DNE: Rozhoupávání židle

20.05. 16:01 | Autor:

Tomáš Julínek Deset ministrů za patnáct let. Tomáše Julínka může těšit, že oproti svým předchůdcům má slušnou výdrž: na ministerské židli sedí přes dvacet měsíců, takže mu už nyní v pomyslném žebříčku patří bramborová medaile. (Pro zajímavost, delší životnost měli jen Bohumil Fišer, Luděk Rubáš a Marie Součková, jíž už však Julínek funí na záda.)

Kromě ceny za výdrž má naději na mnohem cennější trofej. Pokud by se mu podařilo prosadit reformní zákony, způsobil by v českém zdravotnictví největší revoluci od revoluce. Jenomže pravděpodobnost, že uspěje, klesá každým dnem.

Ministra totiž tlačí čas. Pokud mají jeho zákony platit od příštího roku, musely by projet parlamentem jako nůž máslem - a s tím se při současném pnutí v koalici nedá počítat.

Navíc ze dne na den přibývá lidí, kteří pod Julínkem rozhoupávají židli. Tak namátkou: protestující odboráři, nespokojení rektoři, neřízené střely mezi koaličními poslanci, pacientské organizace, ČSSD a David Rath se zručnou populistickou rétorikou.

Na kritiku třicetikorunového „julínkovného a cikrtného" přitom v době, kdy inflace roste a rozpočty zdravotních pojišťoven jsou v přebytku, veřejnost slyší. Kombinace „veřejnosti" a nadcházejících krajských voleb by mohla být pro Julínka osudová - snadno se může stát, že k uklidnění voličů bude muset posloužit jeho hlava.

Čímž nechci říct, že by si ministr Julínek zasloužil lítost. Za spoustu problémů si totiž může sám. Jeho komunikační mimoběžnost, zjevná vyjednávací neobratnost, příkrost ve vyjádřeních a neústupná zaťatost, která z něho vyzařuje, popouzí i mnohé z těch, kteří si nutnost změn ve zdravotnictví uvědomují. Nejspíš to myslí dobře - jenže dobré úmysly, jak známo, dláždí i cestu do pekel.

ČTĚTE TAKÉ: Stávka bude. Učitelé a lékaři jdou proti reformám

Foto: ČTK, Robert Sedmík