Futurodina

27.03. 00:00 | Autor: Martin Fendrych

Poté co sněmovna (101 poslanců) v půli března přijala zákon o registrovaném partnerství, prezident Václav Klaus prohlásil, že poražena byla „celá společnost“. Obává se, že rozpad rodiny bude pokračovat. Mluví o tradiční rodině (muž -žena - dítě či děti). Jak ale budou vypadat manželství budoucnosti?

Tradiční rodina je už dnes výjimečná, pokud ji chápeme ideálně (ani jeden z manželů není rozvedený, případně nepěstuje nějaké vedlejší vztahy). Ročně se u nás rozvede okolo třiceti tisíc manželství, více než polovina z uzavíraných.

Rodina přestala skýtat doživotní jistotu, což je zřejmě také jedna z příčin, proč se rodí méně dětí. Nejde jen o peníze, ale i o to, že se svazky rozpadají; mohu počítat, že i ten můj krachne.

Donedávna platný model monogamie (jednoženství) se změnil. Ekonomická nezávislost mužů i žen a to, že „normální je se rozvést“, umožňuje oběma pohlavím založit během života hned několik manželství.

Láska na celý život je výjimečná. Ale o lásku, pocit štěstí a vlastní spokojenosti jde maximálně. Žijeme v monogamii a monandrii (jednomužství) sériové, sukcesivní, po sobě následující, nikoli celoživotní.

Lidé se chovají, jako by monogamní či monoandrijní byli, ale vlastně jsou jimi jen napůl. Německý sexuolog Ulrich Clement říká, že z monogamie se stala „hra pro dospělé“.

V sériových manželstvích vznikají sériové děti. Migrují mezi dvěma, někdy i více rodinami a učí se novému modelu. Vidí na rodičích, jak se to dělá: odkoukají možnost rozvodu. Budou se chovat podobně. Zároveň vnímají nevýhody rozvodu a do chomoutu se neženou. (Počet svateb během jednoho roku se u nás oproti létům devadesátým snížil o dvacet tisíc.

Čtvrtina Čechů a Češek považuje manželství za přežitek.) Lépe pěstovat kariéru; ta se s námi vinou partnera nerozvede. Registrované partnerství rodině žádnou další ránu nezasadilo. Jen vznikl nový typ legálního soužití v páru: muž - muž, žena - žena. Párová existence (oproti tradiční rodině) trvá. Páry se rozcházejí a dohromady se dávají nové. Pobývají spolu legálně. Díky transsexualitě a možnosti nechat si změnit pohlaví se může stát, že se z jedné rodiny muž - žena stane po přijetí registrovaného partnerství třeba rodina žena - žena. Pokud se nerozvedou.

Legální jsou monopáry, nikoli bi- a polyskupiny. Nezákonné ovšem není mít milence či milenku. Společnost to neodsuzuje, ale ocení, když se kvůli paralelnímu vztahu, paralelnímu páření, manželé nerozvedou. Lidé mají rádi určitou míru jistoty. Zároveň jde o děti: obecně se ví, že jim rozvod nesvědčí. Jako jsou dnes normální sériová manželství, časem budou běžné skupinové svazky. Proč by se měl muž rozvádět, ničit rodinu, když má svou ženu rád a jen k ní přibyla další? Pokud by byla první manželkou akceptována, mohly by ve svazku pokračovat dvě dvojice spojené jedním z manželů. Pro děti by to bylo nejspíš výhodnější než rozvod. Stejně to platí naopak: žena si najde dalšího muže a přivede ho do rodiny. (Tam to bude těžší, jelikož se stále zmítáme v poutech patriarchátu, tedy vůdčího samce, který si sice může budovat harém, ale nesnáší stejnopohlavní konkurenci.) Když si další vztah vypěstují oba manželé, vznikne „kmenová rodina“.

Varianty „poly-modelu“ vycházejí z vysoce pravděpodobné legalizace homosexuálních svazků v Česku (Senát se asi registrovanému partnerství nevzepře). Žena žijící v tradiční rodině si najde milenku a posléze ji přivede a zlegalizuje. Nebo muž muže. Případně se homosexuální pár rozšíří na tří- nebo vícečlennou rodinu-skupinu. Jisto je i to, že registrovaní partneři časem budou moci adoptovat či jinak získat děti (umělé oplodnění).

Nejrůznější typy rodin budou časem legalizovány. Oslabí se náboženské, společenské, ekonomické i politické důvody, proč by nebyly akceptovány. Stejně už dnes víceméně existují, fungují, byť ne oficiálně. (Právě neoficialita, neuzákoněnost brání jejich rozpuku.)
Původní archaická, tradiční rodina přežije. Možná se k ní i přes jistou monogamní a monoandrijní nepřirozenost budou příští generace vracet, přijde zase do módy.

Podstatou fungujících „futurodin“ ale zůstane to, co leží v základu trvalých vztahů dnes: láska mezi muži a ženami a odpovědnost za partnery a děti.

Autor: Martin Fendrych