Druhý nejlepší Zemanův kousek

30.08. 18:50 | Autor: Tomáš Menschik

Hrad se totálně mění. Stává se z něj hlavní stranická buňka Zemanovců. Prezidentovi lidé se tváří pokrytecky, když tvrdí, že se nic neděje.

Po čtrnácti dnech dělostřelecké přípravy je to venku. Prezidentův kancléř Vratislav Mynář kandiduje se svolením Miloše Zemana za SPOZ do sněmovny. Hlava státu a ostatní Zemanovci se tváří, jako že o nic nejde. Mají pravdu jen částečně. Zemanovo svévolné jmenování vlády Jiřího Rusnoka skutečně překoná máloco. Mezi prezidentovými kousky zaujímá Mynářovo angažmá ve volbách až druhou příčku. To však neznamená, že se nestalo nic přelomového.

Zeman svůj souhlas odůvodnil tím, že nemůže kancléři omezovat občanská práva: každý si může kandidovat, kam chce. To je pravda. Dokonce i jiní vysocí státní úředníci v minulosti kandidovali do sněmovny. U ministerských náměstků jde skoro o tradici. Na rozdíl od nich je Mynář však přece jen v trochu jiném postavení.

Na rozdíl od náměstků na ministerstvech dosud nebyl žádný z prezidentských kancléřů dosazen do funkce politickou stranou. Po celých 23 let šlo o loajální úředníky, kteří sloužili hlavě státu, nikoli stranickým cílům. Až u Mynáře se tento rozdíl vytrácí. Stát, nebo strana? Hranice se poněkud rozmazává.

Když Mynář nastupoval na Hrad, prohlásil, že oddělí roli kancléře a politika. Teď je naprosto zřejmé, že se mu to nepovedlo. Ať volby dopadnou jakkoli, už nikdy nebude jisté, zda kancléř zastupuje vrcholnou státní instituci, nebo svou stranu. Vlastně by ředitel prezidentské kanceláře mohl do budoucna klidně mluvit jen za sebe, aby se mu v příštích volbách vedlo ještě lépe než letos.

Po oficiálním oznámení kandidatury Mynář prohlásil, že se ještě rozhodne, zda dá po volbách přednost místu kancléře, nebo poslance. Tento výrok ponechme raději bez delších komentářů. Někdo chce být kosmonautem, jiný traktoristou. Někdo z toho vyroste a vybere si, jiný ne.

Za zamyšlení naopak stojí výrok předsedy SPOZ Zdeňka Štengla. Svého předchůdce v čele Zemanovců bránil odkazem na tajemníka prezidenta Václava Klause. Ladislav Jakl přece také kandidoval, a to z Hradu dokonce rovnou na prezidenta. Štenglovi zřejmě uniklo, že to bylo až v době, kdy Klausovi (a tedy i jeho aparátu) zbývalo do konce funkčního období jen pár měsíců. Navíc u Jakla nebylo nikdy jasné, zda si nedělá legraci. Mynář při svých vystoupeních naopak působí zcela vážně.

V prezidentské kanceláři působily celé zástupy excentriků. U dvou předchozích prezidentů se zdálo, že hradní aparáty budují s cílem škodit své popularitě. Je otázka, zda se do té řady včlení i Mynář. Zatím má našlápnuto jiným směrem.

Mohl by se stát zakladatelem nové tradice, podle níž přímo zvolený prezident na Hradě založí hlavní buňku své strany. Prezidentská kancelář možná bude v každých dalších volbách zásobovat stranické kandidátky ve velkém. Stane se generátorem stranických lídrů. To je přece ohromná novinka! Není důvod tvářit se spolu se Zemanovým okolím, že se vůbec nic neděje.

Foto: ČTK

Autor: Tomáš Menschik