Daniel Deyl: Útok na ruskou svrchovanost?

01.09. 13:13 | Autor:

Člověku zůstává rozum stát. V českých médiích se donekonečna přetřásá, jestli v Brdech má, nebo nemá stát americký radar, jestli to neublíží svišťům, sazenicím a tak dále; a v neposlední řadě se mluví o tom, jestli je ruský odpor vůči němu oprávněný, nebo zda je jenom projevem znovunabytého imperiálního sebevědomí či zpovykanosti (podle vkusu) Putinova Kremlu. Ale když se stane něco, co by mohlo posloužit jako solidní nepřímý důkaz, mlčí noviny jako hrob. Nebo alespoň mlčely do poloviny minulého týdne, kdy tyto řádky vznikaly.

To něco mělo v pátek 24. srpna podobu důležitého rozhodnutí švýcarského nejvyššího soudu, který zakázal tamním bankám a úřadům spolupracovat s Rusy ve vyšetřování Michaila Chodorkovského a Platona Lebeděva. Bývalí spolumajitelé naftařské společnosti Jukos sedí na Sibiři a na krku mají další obvinění. Soud odůvodnil své rozhodnutí tvrzením, že považuje stíhání obou pánů za politicky motivované. Švýcarsko se tak připojilo k řadě zemí, které v určitých případech odmítají s ruskou justicí spolupracovat; dosud to byly Itálie, Británie a v jistém smyslu i Česko (soud v Olomouci v červnu odmítl z humanitárních důvodů vydat do Ruska stíhanou Jelenu Vybornovou). Na opačné straně stojí – trochu nepochopitelně – Izrael, jehož úřady se v rozporu s obvyklou praxí rozhodly urychleně projednat žádost o vydání Leonida Něvzlina, další významné postavy ruské ropné scény.

Moskevská reakce na diplomatický políček byla, mírně řečeno, nepříčetná. Generální prokurátor Jurij Čajka se nechal slyšet, že rozhodnutí švýcarského soudu „má politický motiv, je výrazem neúcty k Ruské federaci a je útokem na ruskou svrchovanost“. Útok na svrchovanost? To je jazyk, jímž se vyhlašuje válka. Možná Švýcaři provokovali ruskou říši u vysílačky v Gliwicích? Možná Čajka poslouchá příliš mnoho Wagnera?

Druhá část prokurátorova argumentu v sobě nese kus pravdy. Skutečně, rozhodnutí soudu má politický rozměr. A jsme u toho: Švýcaři dali najevo, co si o poměrech v Rusku myslí. Řeklo by se, že tytéž poměry budou zajímat i Čechy, zejména když jsou – nebo měly by být – jedním z faktorů, které ovlivňují rozhodování o tom, zda radar postavit, či nikoli. Proč tedy o posledním dílu Chodorkovského příběhu, o Putinově dílčí prohře pod Alpami a o psychopatické reakci generálního prokurátora nevyšlo v Česku ani slovo? Nepochopitelné.