Poslouchat někoho čtyři a půl hodiny v kuse si žádá výdrž, když však mluví člověk, který má co říci, jsme rukojmím proudu jeho slov a vět docela rádi. JazzMusic ve spolupráci s Radioservisem vydal desku s názvem Jiří Suchý - Osudy. Po osmi letech od rozhlasové nahrávky je tu její záznam kapesních rozměrů.
Vzpomínkový seriál Osudy vysílá Český rozhlas už přes dvacet let. Kdysi se jmenoval Život, osudy, osobnosti (z časů Československého rozhlasu pamatujeme podobný "formát" pod názvem zprvu A léta běží, vážení, pak bůhvíproč jen A léta běží; možná se třemi tečkami na konci). Za dvě desítky let jím prošlo na 260 osobností, vedle toho se prý ve 160 případech četlo z publikovaných memoárů lidí již mrtvých. Většina pořadů je pětidílných, "obyčejný život", řečeno s Karlem Čapkem, se vejde do slabých půlhodinek od pondělí do pátku. Menší část vzpomínání je desetidílných. Jiří Suchý se dostal mezi "desítkáře".
Ondřej Vaculík s ním jeho vyprávění natočil v roce 2007 způsobem pro tento pořad obvyklým: redaktor klade otázky, umělec (vědec, sportovec...) odpovídá, potom se tazatelův hlas vymaže - a vznikne monolog. Prokládaný hudbou. Jakou, je v tomto případě snadné hádat. Nutno říci, že dramaturgyně Alena Zemančíková vybírala společně s Vaculíkem pečlivě a citlivě. Přešlitrováno tu není.
Nejpůsobivější a nejsugestivnější jsou vzpomínky Jiřího Suchého na útlé dětství a školní léta. Civilně, bez jakékoli jevištní pitvornosti, vypravuje zprvu o Klatovech, vybavuje si dávná místa a události. To, co možná čekalo léta v mlze zapomnění, dostává najednou ostré kontury. Tady mluví starý pán s dobrou pamětí a bohatou slovní zásobou, cit pro mluvené slovo mu dovoluje odchylovat se od spisovné češtiny a zase se do ní rychle vracet, aniž posluchač trpí. Krátce po sobě zazní třeba "před obrazama" a "před obrazy" - a skoro to nevadí. Podobně jako dejme tomu "strašný muka to byla". Nevíme samozřejmě, jak mocně se tu stříhalo, pokud ano, není to slyšet.
Jiří Suchý o sobě hovoří sympaticky skromně, přiznává, že chodil za školu, že nechápal matematiku (možná už aritmetiku), že ho v chlapeckém věku intelektuálně převyšoval Ivan Vyskočil (ten je ovšem o dva a půl roku starší, což bývá v pubertě rozdíl nedostižný), že ani v pokročilém věku nikdy nedočetl Goethova Fausta, přestože se jako umělec faustovským tématem opakovaně inspiroval. Také na svoje první vystoupení před kamerou v televizním dávnověku (živé silvestrovské vysílání) vzpomíná shovívavě, nikoli zhrzeně.
Éra semaforská, navzdory všem osudovým ranám i v devátém decenniu Jiřího Suchého stále trvající, tu podrobně vylíčena není. Spoluzakladatel "divadla malých forem" ji ostatně reflektoval ve svých knižních vzpomínkách a na otázky jako "Kdy jste se poprvé setkal s Jiřím Šlitrem" stále trpělivě odpovídá v dalších a dalších (vzpomínkových) interview.
"Léta dozrávání" podává vypravěč na této nahrávce poněkud konfuzně, bezděčně se opakuje (dvakrát připomíná svou dětskou laterničku, dvakrát považuje za nutné říci, že na adrese, která se stala proslulou, byl Semafor po roce 1989 v dezolátním stavu - rozumí se technickém). Škoda že neutrousil alespoň pár vět o svém polistopadovém jevištním parťákovi Miloši Zemanovi. Nepochopitelným angažováním tohoto komika se tehdy Semafor dotkl svého estetického dna.
Nakonec Jiří Suchý promlouvá i o věcech velmi privátních, třeba o svém - v době nahrávky - novomanželství, o dospělém synovi, kupodivu ani jednou se nezmíní o bratrovi, jenž napsal pologramotný text na obal desky ("já... vyhýbajíce se... spěchal"), zato se rozpovídá o svém (terminologickém!) vztahu k "transcedentnu", jak transcendentno nejen opakovaně vyslovuje, ale dokonce i píše v názvu poslední kapitoly ("Spolupráce Semaforu s jinými autory, syn Jakub, ženský element, a na závěr trochu transcedentna a trochu soukromí"). To na okraj.
V úhrnu příjemné povídání na jeden poslech. Pro recenzenta na tři.
V brzké době možná uvidíte, jak z oken ministerstva zdravotnictví letí muž. Naštvaní zaměstnanci kvůli němu nedostali odměny a to...
Jakou literaturu nabídnout pubescentům? O nich! Vytvoř postavy školáků, kluků i holek, pěkně vyváženě, ne jako u Foglara, typy...
Ačkoliv se Institut plánování a rozvoje nachází ve stavu klinické smrti a dokonalého rozvratu, zřídil si Sekci vnějších vztahů.
I já měla těžké úterý. Když přestal na celé dvě hodiny fungovat ten slavný vyhledavač, nastalo všeobecné zmatení.
Společnost ČEZ chce prodat svoje byty na sídlišti v pražské Písnici. Víme, kdo na tom zkouší vydělat.
Vítězem letošního 27. ročníku soutěže výtvarných umělců Ceny Jindřicha Chalupeckého byl vyhlášen Matyáš Chochola.
Nikdy nepište nic na sociální sítě okolo třetí hodiny ráno, prohlásil budoucí americký prezident Donald Trump, když se jej v...
Někteří ministři sociální demokracie to s přátelstvím myslí fakt vážně. Víme kteří.
... chci se starat sám o sebe. Až se objeví politik, který veřejně řekne právě tohle, vzbudí zaslouženou pozornost. A zasloužil...
Když vám smutný subtilní klučík začne v žižkovské kavárně tichým hlasem vyprávět, jak bojuje v první linii po boku YPG proti...
Nevíme, kdo je pan Petr Kostka (tedy: víme, nositelem toho jména je známý český herec, v tomto případě však půjde o jeho...
Američtí výzkumníci sestavili žebříček nájemníků v Oválné pracovně podle inteligence. Neuvěříte, jak to dopadlo.
Akademické nakladatelství Oxford University Press, které vydává mimo jiné zásadní slovník Oxford English Dictionary, každý rok...
Většinou činíme čistě racionální rozhodnutí. Odmala jsme totiž velmi důsledně vychováváni na principech transakční ekonomiky,...
O tom, že se bratři Josef a Karel Čapkové věnovali ve své tvorbě – každý po svém – také dětem, se dobře ví. Velkorysá výstava...
Republikánský kandidát Donald Trump na rozdíl od své demokratické rivalky dokázal přesvědčit voliče, že může znamenat pro...
Donald Trump dokázal zdánlivě nemožné. Porážkou Hillary Clintonové překvapil všechny: politické analytiky, sázkaře, Clintonovou,...
Co přinese nástup Donalda Trumpa do nejdůležitější funkce na planetě a jak se to dotkne našeho života? Od vysoce postavených...
Donald Trump to dokázal. Sprosťákovi kritizovanému celým civilizovaným světem se podařilo ovládnout důležité nerozhodnuté státy a...
Je to trend? Nomince na ceny Evropské filmové akademie, kterým se přezdívá evropští Oscaři, ovládly individuální příběhy...