Církve se nažerou. A stát zůstane celý?

22.11. 17:50 | Autor: Martin Hekrdla

Církevní restituce prezident nepodepsal, nehodlá však novelu vracet zpátky do sněmovny (ilustrační foto).

Hlava státu v roli chytré horákyně je vždycky působivá, i když se chopila už zažité praxe. V takovém divadelním kusu máme vždy co do činění se samým jádrem politiky, tedy s voděním lidí za nos. Čtvrteční rozhodnutí Václava Klause o dvojím "ne" - nevrátit zákon o tzv. církevních restitucích Poslanecké sněmovně a zároveň k němu nepřipojit svůj podpis - není žádná, řečeno známým klausismem, necesta. Naopak, je to jediný možný způsob, jak zkusit, aby se vlk - naše církve, zejména katolická - nažral. A aby koza, pan prezident "kliky panské, v Praze vládnoucí" (Ernest Denis, Čechy po Bílé hoře), zůstala celá.

První část přísloví platí bezezbytku. Klausův "nepodpis" není žádnou ústavní překážkou okamžité platnosti zákona a jeho účinnosti od 1. ledna 2013. Jinými slovy: není sebemenší překážkou celostátní církevní žranice. Tohle expresivní slovo je sotva nadsazené; běží přece o 75 miliard v nemovitostech (zvláště v lesích, a z toho zase zejména v Lesích České republiky). Běží o 59 miliard v peněžních převodech na konta církevních právnických osob v průběhu příštích tří desítek let. Jednotlivé roční splátky této zničující sumy, která vysoko převyšuje státní deficit, budou - na rozdíl od například starobních důchodů - zvyšovány o inflaci, takže se nominálně mohou přiblížit stovce a pospolu s nemovitostmi dvěma stům miliard korun. Podobná částka protéká už jen zdravotnictvím a nejméně takovou škodu může způsobit nanejvýš ještě dostavba Temelína.

Svatá země neznabohů

Václav Klaus se v podstatě domnívá, že stát je kvůli církevním restitucím ohrožen explozí. Důvody k tomu jsou pádné a Hrad dva vyjmenoval. Především jde o hrozbu prolomení restituční hranice, stanovené 25. únorem 1948. A dále o případné žaloby ostatních restituentů, kteří se domohli svých nároků za výrazně horších podmínek. Pak je ovšem těžké pochopit, proč na takovéto zásadní ohrožení nekonfesního právního státu reaguje prezident pouhým "nepodpisem", osobní distancí, občanským postojem. S tímhle Klaus postprezidentskou kariéru v politice neudělá. Po tak velkém flanďáckém rautu celý nezůstane a jeho možný politický vliv - je-li vůbec ještě jaký - bude umenšen. Kéž by znicotněn!

Je zde však větší hrozba než přetížené soudy a frustrace. Za dveřmi je radikalizace, ba exploze společnosti, která se zvolna proměňuje ve velmi podceňovaný sud prachu. Jsme už během tří let ve druhé recesi, která je sice podstatně mělčí, leč pravděpodobně vleklá a s důsledky nezbadatelnými. V "neznabožském" Česku vždy byla nejúčinnější zápalnou látkou právě církevní roztahovačnost. A možnou rozbuškou každý zákon, každý bonmot ministra financí proti antirestitučním "bolševikům", každé sebemenší gesto ve prospěch božích služebníků mamonu. Je mi líto, arcibiskupe, ale prostě to tak je. I polodisidentský román Jiřího Šotoly Svatý na mostě z roku 1978 končí tím, jak v 15. století Pražané hnali "roty církve" přes Dobytčí trh do Svinské brány a opozdilcům "cihlou drbali pleš".

Aktuální průzkumy jsou jasné. Více než 80 procent Čechů s "vracením majetku" církvím nesouhlasí. Dvě třetiny našinců pochybují, že inkriminovaný majetek církve vůbec vlastnily. A týž zástup našich spoluobčanů se domnívá, že nad rámec toho, co už bylo vydáno po roce 1989, nemají církve dostat nic, ani ďáblův chlup ze svěcené vody. Nedosti na tom: celá třetina Čechů si - tady a teď - myslí, že konfiskace církevních hmotných statků po únoru 1948 byly, lituji znovu, správné.

Temná záře nad Českem

Prezident Václav Klaus. Klaus a národ český byli ujištěni, že církevní subjekty nedostanou žádný majetek bez jasného právního nároku, jejž budou muset písemně doložit. Bože všemohoucí, jak lehká práce! Vždyť ani pozemkovou reformu Masarykovy republiky, která fakticky v jisté míře revidovala také majetkové poměry z rekatolizační "doby temna", nedotáhl stát do konce. A poúnorová komunistická věrchuška sice kdeco vložila do rukou "všeho lidu" zákonem, ale právní nihilismus vládnutí po telefonu, skrze fízly a z funkcionářských tatrovek neobsazených zrovna první ligou jurisdoktorů, vedl k chaosu v zápisech, k "nezápisům" a závadám. Tohle roty církve prolomí snadno. Překročí to jako holubí trus.

Pozemkový fond se pilně chystá na první všední den ledna 2013, na nával sluhů církve a jejich aspirací na ekonomickou soběstačnost. Úřad usilovně hledá - pravil první náměstek Petr Šťovíček - "překladatele z kurentu, písma ze 17. století, které vypadá trochu jako švabach". Ano, chystají se překládat právě století - nečas po Bílé hoře - do současnosti. Právo tehdejších vítězů má platit dnes.

Čert vem Klause, ať jsou z něj třeba čtyři! Ale se ztrátou svého dějinného zdůvodnění, se ztrátou ideje státu českého, z níž kdysi vznikl a kterou byl udržován, nezůstane celá ani ta současná, postmoderní a světu otevřená republika.