Vykoštěný

06.11. 00:00 | Autor:

V jednom z nejkvalitnějších periodik, co jich na světě je, americkém měsíčníku Atlantic, již léta vychází rubrika Word Court (Slovní dvůr nebo Soud slov). Mimo jiné se zabývá vymýšlením dosud neexistujících slov, jež mají popsat jev známý, nicméně jedním slovem dosud nepopsaný.

Možná podobnou disciplínou se minulý týden zabýval řezník v pražských Strašnicích. Jeho reklamní tabule nabízela kolemjdoucím běžný sortiment plus jednu specialitu: vykoštěnou kachnu (snad kachnu, nebo nějaké jiné zvíře, na tom nesejde). Opravdu, vykoštěnou.

Není důvod se na tomto místě posmívat autorovi cedule za háček navíc. Koneckonců, kdyby takový řezník například viděl Češtinu na skřipci, jak se pokouší uříznout kus masa, vykoštil by ji sám, ať to slovo znamená cokoli. A to je ta nejzajímavější otázka. Co znamená vykoštit?

Podle vzoru „vykostit“ by to muselo být „zbavit koštěte“. „Běž si vedle k Tondovi půjčit smeták, my jsme vykoštění,“ mohla by říci pořádkumilovná žena.

Na druhou stranu si lze představit význam slova „vykoštit“ po trochu anglickém způsobu, jenž má například pro „lopata“ a „házet lopatou“ jediný výraz. Pak by znamenalo souhrnně to, čemu doposud říkáme zametání a smýčení. „Tam ti měli tak parádně vykoštěno, žes to neviděl,“ mohlo by se říkat. Nebo naopak: „Prosím, pěkný barák mají, ale v kuchyni se jim povaluje nádobí a taky by tam neuškodilo trochu vykoštit.“

Zcela jiný kurs by dotyčné slovo nabralo, kdyby nepocházelo od koštěte, nýbrž od koštování. K následujícímu dialogu by tak chyběl jen krůček: „Vykoštili jsme tři lahve, mámo!“ „Však už taky máš pěkně vykoštěnou hlavu, jak tak na tebe koukám.“