Tlustí kocouři

Ten titulek dominoval minulý týden titulní straně předního celostátního deníku: „Tlustí kocouři“ z ČEZ, říkal i s těmi uvozovkami. Češtinu na skřipci zarazili nejprve kocouři. Co že se to děje s tou firmou, jací kocouři? Až po zjištění, že jde o náramně nenápaditý překlad - ani ne překlad, pouhý mechanický převod - anglického „fat cats“, tedy o velmi dobře placené lidi z vedení společnosti (překlad by mohl znít třeba nenažranci), se připomněla druhá polovina titulku, „z ČEZ“.

Ten problém je s námi pořád: skloňování zkratek je sice vyřešené teoreticky, ale v praxi to nic jasného není. Čeština na skřipci ještě neslyšela nikoho vyslovit „z čez“, vždy pouze „z čezu“. Není divu; trváme-li na liteře předpisu, že zkratka je nesklonná, museli bychom správně citovaný titulek číst jako „kocouři z čéézet“ – což, pokud se přes Nový rok nestalo něco mimořádně nečekaného, ještě nikdy nikdo neřekl.

Podobně se chovají například cizí příjmení, jejichž nositel je „odněkud“, tedy obvykle příjemní šlechtická. Či rádobyšlechtická, jako je tomu v případě Ludwiga van Beethovena. Logické by bylo mluvit o Ludwigovi van Beethoven nebo Leonardovi da Vinci (to se občas objeví) stejně jako nemluvíme o Kryštofu Harantovi z Polžicovi a Bezdružicovi.

Zpět ke zkratkám; jiné takové ošemetné jsou třeba NATO a UNESCO. Vstoupili jsme do NATO nebo do NATa, jednáme o Krumlově s UNESCO, s UNESCem, nebo dokonce s UNESkem? Většina myslících lidí je pro první verze, přestože s řečenými výrazy jinak nakládáme jako se slovy, nikoli jako se zkratkami. Je to nedůslednost, která nás zachraňuje před hrůznými jazykolamy typu „ú-en-é-es-cé-ó“ na jedné straně a úplně pitomými slovy („bez NATa“) na straně druhé. A co se ČEZ (ČEZu?) týče, je dost hrůza jako slovo i jako zkratka, o kocourech nemluvě.

Čtěte dále

další zprávy