Gumová hadice

30.10. 00:00 | Autor:

Když elektrikář napíše milostný dopis plný hrubek, může si jeho vyvolená pomyslet leccos, ale nikomu dalšímu do toho už tolik moc není. Když si vyvěsí firemní štít s nápisem „Eletrykář“, leckoho možná napadne, že si nechá opravit vypínač od někoho gramotnějšího, ale společenská nebezpečnost takového skutku je relativně nízká.

Jiné to je, když zmršený text pochází od někoho, kdo jazykovou erudici nejen předstírá, nýbrž se tím předstíráním dokonce živí. A pokud se takovým textem navrch prezentuje před lidmi, od nichž za to požaduje peníze, zbývá člověku jen velmi málo prostoru pro věcnou argumentaci.

„Jde nám o to, aby se děti nejen učili, ale aby se také učením bavili,“ stojí na letáku jedné karlovarské jazykové školy. „Nechceme, aby se děti v našich kurzech cítili jako ve škole,“ uvádí internetová stránka této bohulibé organizace.

(Mimo jiné nabízí žákům devátých tříd „poutavé aktivity pro komunikaci“ - Čeština na skřipci si vybavila, co v patnácti letech považovala za poutavé aktivity pro komunikaci, a rozhodla se, že své dceři výuku zakáže.)

Kdo na tomto místě hledá útěchu v myšlence, že státní instituce na tom jistě budou lépe, vydal se špatným směrem. Například podle čítanky pro 2. třídy nenapsala Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenová, nýbrž Lingrenová. Že by to signalizovalo nástup zjednodušeného fonetického pravopisu, jenž by nevystavoval rašící naděje českého národa zbytečnému stresu? Svatý Václaf, Jan Žiška a Tomáš Garyk Masaryk?

Zdeněk Jirotka popsal ve svém geniálním Saturninovi, jak hlavní hrdina v reakci na nadkritické množství lidské tuposti komusi vyhrožoval výpraskem gumovou hadicí. Čeština na skřipci to považuje za jediné možné řešení.