Budoucnost je nejistá

08.11. 13:45 | Autor: Martin Hekrdla

Naše sebezahleděnost není pouze teritoriální, nespočívá jen v přílišné vazbě na problémy české kotliny (a moravských úvalů). Projevuje se také skoro výlučným zaměřením pozornosti na politiku. Zdá se, že takřka jediné, co teď analytiky zajímá, je hrozba vládní nestability korespondující s oslabením tradičních stran (ODS, ČSSD) a posílením stran jiných, zvláštních a málo čitelných (ANO, Úsvit) v celku i "jednotlivostech" (vágních bodech programu i nových poslancích bez zřetelných charakteristik). Zaostření zraku na politickou sféru jen posilují kontroverzní způsoby Zemanova Hradu a pnutí uvnitř ČSSD, které hned po volbách přerostlo uvnitř strany v ostrý mocenský boj.

Jako by se mlčky počítalo s tím, že politika - ať už se nám "vyvrbí" do jakékoli "krásy" - bude nadnášena dobrými zprávami z ekonomiky o bezpečně přicházejícím oživení, růstu HDP a naopak poklesu naléhavosti sociální otázky. Návrat konjunktury po dlouhodobé stagnaci a slabém růstu je pokládán za cyklickou samozřejmost. A zrovna v minulých dnech byl tento přístup podpořen statistikou ČSÚ o zářijovém meziročním růstu průmyslové výroby (7,1 procenta) a hodnoty nových zakázek o 16 procent.

Bude tedy oranžový premiér Bohuslav Sobotka - alespoň v oblasti ekonomiky - řídit "středolevou" (spíše však středopravou) koaliční vládu celkem pohodlně a s klidem se vznášet nad politickým kaleidoskopem nové sněmovny? Nic v tomto směru není zcela jisté, a to nejméně ze tří důvodů.

Ani Babiš

Za prvé je růst tažen - kromě exportu - takřka výlučně jen automobilovým průmyslem a na něj navazující výrobou. Tento fakt sice nelze podceňovat, neboť automobilky i ve světě vždy ohlašují jak oživení, tak také recesi (problémy ve světových automobilkách předcházely i zhroucení hypotečního trhu v USA v létě 2007). Růst v celém třetím kvartálu byl ovšem u nás nízký (3,7) a po škrtnutí tří pracovních dnů navíc, které jsme oproti loňsku "měli k dobru", činil jen 1,1 procenta. Ve všech ostatních odvětvích pokračoval propad (ve stavebnictví dokonce o 9,5 procenta). Přesto je průmysl - a především výroba automobilů a příslušných komponent - tou největší ekonomickou nadějí příštího vládního týmu ve Strakovce.

Druhým problémem je čas oživení, který je v prognózách protahován natolik, až se spíše podobá stagnaci. Je obecně známo, že růst menší než 2,5 až 3 procenta jen čirou náhodou ve vyspělé ekonomice může citelně snížit nezaměstnanost. Evropská komise však od jara zhoršila letošní propad Česka z 0,4 procenta na jedno procento a léta 2014 až 2015 odhaduje růst HDP na 1,8 až 2,2 procenta. To je zoufale málo na zoufale dlouho. Jde o všechno možné, jen ne o pilíř stability.

Asi nejhorší - za třetí - je to, že naše banky nepůjčují malým a středním firmám, které výrazným způsobem ovlivňují zaměstnanost. A že samy tyto firmy nemají o úvěry zájem. Zatím jim letos banky půjčily o 30 procent méně než loni. Bankovní domy milují pouze zaručené, velkým kapitálem jištěné projekty, které - dá-li Bůh a papež - slibují návratnost. Malé a střední kapitály (ba i ty o poznání větší) pak raději šetří "na sobě" (na mzdách a pracovních místech). A vyčkávají, co bude. Neboť jediným stabilním pilířem - a rozhodně ne pilířem stability - je fakt, že i bezprostřední budoucnost nikdo nezná. Ani Babiš.

Foto: Šimánek Vít

Autor: Martin Hekrdla