Zlata Adamovská slaví padesáté narozeniny

09.03. 09:29 | Autor: ČTK

Říká se o ní, že zraje jako víno, a její šarm, elán a popularita to jen potvrzují. Zlata Adamovská patří k nejoblíbenějším českým herečkám a srdce diváků si získala například rolí v seriálu Sanitka, z novější doby jí popularitu přinesly Hříchy pro pátera Knoxe nebo role ve filmu Milenci a vrazi, za kterou byla nominovaná na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon.

Na vrchol popularity ale Adamovskou, která v pondělí oslaví padesátiny, vynesla role doktorky Běly Páleníkové z televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Tatínek cukrář, maminka prodavačkou obuvi

"Je mi jedno, jestli za mé jméno napíšete závorku s věkem nebo třeba s číslem bot. Tyhle údaje mají stejnou vypovídací hodnotu, o člověku totiž nic neřeknou," říká energická herečka, která se na plátnech kin nyní objevuje jako královna Viktorie v pohádce Peklo s princeznou nebo v komedii Dušana Kleina Svatba na bitevním poli. Adamovská je také úspěšnou dabérkou, hlas propůjčila například Meryl Streepové, a pozornost poutá i její dlouho trvající vztah s publicistou a scénáristou Radkem Johnem.

Narodila se v Praze, ale vyrůstala v Klecanech. "Byli jsme obyčejná rodina, tatínek cukrář, maminka prodavačka obuvi. To, že Feuchtwanger není okrasná květina, jsem zjistila až v patnácti, když jsem přišla do Prahy studovat," vzpomíná na dětství. O herectví snila již na základní škole a nakonec odmaturovala na pražské konzervatoři. Velkou oporou jí byl otec. "Jeho touha po divadle byla taková, že jakmile u mne zpozoroval jakous takous míru exhibicionismu, začal to cíleně směrovat," vzpomínala později.

Herečka Zlata Adamovská (vpravo) a modelka Jana Doleželová. Po studiu hostovala v různých pražských divadlech a v letech 1984-1990 působila v Městských divadlech pražských. Poté přešla na Vinohrady, kde hraje dodnes. "Taková nabídka se neodmítá," vysvětluje, proč zakotvila právě na Vinohradech. Nyní lze Adamovskou vidět například ve hrách Brouk v hlavě, která měla premiéru již v roce 1996, nebo Ideální manžel.

Legendární sanitka

Na televizních obrazovkách se poprvé objevila již ve svých 15 letech v menších rolích v jedné z epizod normalizačního seriálu 30 případů majora Zemana a ve filmu Robinsonka. První velké role přišly v necelých dvaceti letech. Naďa ve snímku Mladý muž a bílá velryba z roku 1978, který byl natočen podle literární předlohy Vladimíra Párala, patří k nejoceňovanějším rolím z počátku její kariéry. Ve stejném roce si zahrála princeznu ve slavné pohádce Princ a Večernice.

Zlata Adamovská s manželem Radkem Johnem. Nejobsazovanější byla na přelomu 70. a 80. let, kdy si zahrála například ve filmech Causa Králík, Koncert na konci léta, Lásky mezi kapkami deště nebo Má láska s Jakubem. V roce 1984 dostala roli v seriálu Sanitka a stala se idolem části celé mužské generace, jako zdravotní sestra se objevila i v Nemocnici na kraji města.

S přibývajícím věkem začala měnit role křehkých a zranitelných bytostí za postavy samostatných a svérázných žen. K těm patřila třeba hrdinka ze seriálu Hříchy pro pátera Knoxe, která coby barová zpěvačka řeší případy vražd. Během natáčení úspěšného seriálu, ve kterém i zpívala, Adamovská ale poznala i odvrácenou stranu herectví: "Tehdy jsem se nezhroutila ze samotné práce, ale z naivního pokusu být zároveň perfektní matka a perfektní herečka."

Z krize se otřepala a v roce 2004 byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Milenci a vrazi, který pro ní znamenal návrat k Páralovi. Díky roli doktorky Pálenikové z Ordinace v růžové zahradě se stala nejpopulárnější ženou televize Nova v anketě Anno 2008. "Ta role je fajn v tom, že obsahuje životní nadhled. Můžu do ní dát i to, co dneska vím o životě já. Vím, jaké to je, když se rozvedete, když máte strach o děti. Tyhle pocity nikde nevyčtete," říká o své nejslavnější roli uplynulých let.
Jejím prvním manželem byl hudebník Vadim Petrov. Se svým druhým manželem Radkem Johnem mají dceru Báru a syna Petra. Oba spojuje láska k dobrému vínu a k cestování.

Foto: Karel Šanda, Lucie Pařízková, archiv